(z básnické sbírky „Láska“)
Boží Světlo tě vede –
ochrání tě, to svede.
Nemusíš nic říkat
a nikam utíkat.
V tichu jeho hlas slyšíš,
hraje si s tebou jak kočka s myší:
tvůj život prozařuje,
tvé chyby napravuje.
Nemusíš se bát,
Bůh má tě totiž rád.
I když se to nezdá:
tvým příchodem na svět
přišla hvězda.
To, jestli budeš zářit,
rozhodne tvůj výraz ve tváři:
jestli dáš přednost Světlu či Temnotě,
utrpení, tichu, radosti či samotě…
Tvůj život bude takový jako z Duše světlo:
buď bude zářit málo, až zhasne
anebo se rozproudí
a bude rozdávat záři a teplo.
Tak otevři ten kohoutek v sobě –
a nech Světlo vylévat ze sebe ven,
ať Proud stihne vytéct,
než skončíš v hrobě.
Každý má však svůj Úděl
a též jasně daný Účel:
vedle sebe existují Světlo a Temnota,
někoho čeká Božská záře, jiného Splín a Samota.
Je to vážně Úžas, když Život vidíš ! –
za svou snahu dobře žít
však vždy sladké plody sklidíš.
Ať už se tvůj život jakkoli odvíjí,
ať ve Světle či Stínu se nit tvého života navíjí,
nevíme dne ani hodiny,
přesto musíme čekat úžasné noviny:
Život je totiž vážně JAS –
to největší Světlo, co září v nás! …
Napsala Barbora Švagrová
v Praze dne 7.6.2014