Odpojení je trýzeň.
Člověk je nemusí ani vnímat,
může je mít potlačené.
Milosrdná lež sobě samému,
která mu ale nepomůže.
Přinese občasnou úlevu,
bytí je ještě snesitelné.
Pokud si odpojení uvědomuješ,
je velmi bolestné.
„Jsem vlastně mimo sebe…“
Dost náročné k unesení.
„Chci tu propast překlenout,
znovu se napojit –
asi především sám na sebe,
na svůj střed,
na své pravé Já“,
cítíš to tak možná.
Ale jak tu propast překlenout?
Je tu vůbec nějaká průchodná stezka?
Věř, že ano.
Odvaha je nutná, výsledek nejistý.
Mnohým se do toho nechce,
volí z nouze přežívání.
Je to osobní volba každého,
koho se to týká.
Není jednoduchá.
Výsledek je opravdu nejistý.
Vidíš naději?
Stojí ti to za to,
pouštět se do nejistého podniku?
Odměnou však může být
plnohodnotný život,
navíc bohatší o zkušenosti
nabyté při tvém obtížném zápasu.
„Jdu do toho!
Mně to za to stojí.“
Přežívání skličující
velmi bolí.
Časem by člověk upadal,
nic moc vyhlídka.
„Já do toho jdu!“
Obtížná cesta,
však plnohodnotná.
Považ, máš světu co nabídnout.
Toť bez diskuzí.
Každý den navíc naplno prožitý,
i když s těžkostmi a obtížemi.
Jak tedy zvolíš?
Važ prosím pečlivě…
Přeju ti dobrou volbu.