… a když studna vyschne,
a pramen je daleko,
opustí Tě ta,
jenž schody zametala,
koberec čistila,
a cestičky vyšlapávala.

Pak ve výšce závratné,
zrcadlí se jedna z met.
Cesta k ní je srázná.
Propadlý zdá se svět.
A spíž emočních specialit
prázdná

Slzy po tváři kanoucí.
Oči planoucí.
A světýlka v nich
hasnoucí…

Budeš-li znuděn
fádností okolní krajiny,
strhni obraz ze zdi,
a vyměň jej za jiný.

Budeš možná překvapen,
jaké nalezneš v sobě
nové roviny…