Prošli jsme alejí růžových květů
Slunce se blýsklo jak pyšný manekýn
Ve fraku pózovalo na molu malých rybek
A my se v potlesku závanu
Do sebe vpili
Podél života řek
Našli jsme společný břeh
Za začátcích soutoků, uondaná
Položila jsem hlavu do tvého klína
A ty´s mě pohladil prsty po vlasech
Protkaných zlatavou nití
Prošli jsme po chladné mramorové dlažbě
V hluku prosklených cizích očí, potichu
Jako když odvěcí racci
Brázdí oblohu a křídly o sebe zavadí
Tak my si vyprávěli pradávné příběhy
O setkáních, na něž se nezapomíná
Lžička se v pěně mísí a já doušek po doušku upíjím
Však duše tančí a má se pomalu do tvojí vpila
Jako růžové květy akvarelu na čtvrtce času
Raději mlčím, vždyť není proč co říkat
Nechám fanfáry znít v tajném ceremoniálu
Vítání nelehké budoucnosti
Jen ten…
Ten rozum pořád ještě srdce hlídá
Chtělo by se jej citem obměkčit
Aby jeden netropil hlouposti
A druhý nemučil snílka
A život pořád chutnal po pilu květů
Růžových alejí.
A přesto se probouzí.