Báseň pro Kateřinu

Sedíc, hledíc v koruny stromů,
větve tančí a přikrývají tebe.
Nad hlavou své ruce natahují ve snaze ochránit tvou duši
co v důstojnosti vzývá nebe
a prosí „Bože“ dej mi tebe.
Otáčíš svou hlavu k světu
a vnímáš zemi, trávu, květy.
Ptáci zpívají své jarní vyznání lásky
a tvůj úsměv se vrací do pohádky včerejší noci.
Král trpaslíků se svou družinou,
strašidýlko „Huhu“,
které poskakuje
a hladí tvé krásné vlásky,
ďáblík za barem co nalévá nápoje lásky a pokušení,
indián,
který svým tancem přivolává déšť ve kterém dnes jedeš.
Cítíš to moře lásky
a touhu obejmout muže
a rozcuchat mu vlásky ve splynutí duší při tanci rozkoše,
cítíš plamen,
který neuhasí žádné války.
Žehnej stromům, ptákům, větru.
Žehnej lásce a svému nitru.
Žehnej, Kateřinko má.