Lípa

lípa na kopci mezi poli
mě objala
vší silou živého dřeva
co růstem učí lásce
kořeny v zemi
korunu v oblacích
(před létem vždycky plná včel
vibruje a zní jako hudba sfér)
teď v zimě
holýma rukama mě objala
a sítem větví propadlo všechno
co láska nebyla
teď v zimě
kdy se schyluje k jaru
jako k uragánu