Náslunečná strana

Byl to jen okamžik, kdy se v průhledu zjevilo
zcela kubistické město
(Vinice pod ním se leskly v ranním slunci)
Zřetelně oddělené plochy světla a stínu
a mezi nimi hranice ostré jako nůž
Skoro bylo slyšet
jak na sebe narážejí
kvádry domů
v přesně vymezeném prostoru svahu
jako by se na něj už nemohly vejít
Řinčely neviditelnými řetězy
a setřásaly svou připoutanost
ve snaze rozletět se do všech stran
změnit skupenství
nebo alespoň kompozici
Jenže vesmír se neznatelně pootočil
stíny změkly
a ta neviditelná
šílená vzpoura
byla opět potlačena
Domy i vinice se zaleskly v ranním slunci
a po modrém nebi pluly nevinné bílé obláčky