V restauraci na večeři. Máme objednaný stůl. Už se nás ujal číšník. Chceme jít za ním, ale do cesty manželovi vběhne nová servírka. Zastaví se čtvrt kroku před ním. Beze slova s ním mluví a rentgenuje mu obličej. On na její bezeslovný dotaz odpovídá, že už stůl máme.
Ona nás bude obsluhovat. Je tady nová a hodně zmatená. A pořád se směje, hlavně když vidí manžela. Směje se nezadržitelně a on taky. Pokaždé když přijde, něco splete. Pravidelně naráží do kabelky zavěšené na židli a velmi ji to rozesměje. Odnáší věci, které nechceme, aby byly odnášeny a ty, které jsme jí připravili k odnesení, tam nechává. Na druhé straně ale, když při objednávání manžel splete název pizzy, kterou chtěl, rozumí mu úplně přesně. Na rozdíl od ostatních stolů, u kterých dochází pořád k nějakým nedorozuměním. U vedlejšího stolu pár cizinců nedostal svou pizzu a žena je hodně rozezlená. Za půlhodinové zpoždění chce kompenzaci, navrhuje minimálně dvě sklenky vína zdarma. U našeho stolu žádný problém není, tedy především díky manželovi. Servírku přepadají záchvaty smíchu už z dálky, když k nám míří. Říká: Já mám dnes tak hrozný den. Ale nevím, co to mám, že u vašeho stolu se musím pořád smát.
My všichni víme, co to má: dvě bytosti z jiné planety se potkaly na Zemi.