jak napsat něco křehkého…

 

a nechat vyrůst květiny

co připomínají zdviž

když rostou

výš…

 

/stín destruktivní lásky se odlepil od parapetu

a zemská tíž

připomínala marnost s kaluží těla/

 

jak dlouho už jsi básníkem?

 

co když jen prchám před býkem

a v posteli se županem

svlékám nahotu všech orlojů

 

/že štípem jako zázvor když jsme Námi?/

 

a každým pórem chce se mi řvát

že miluju a nenávidím

/jsem černá nevěsta?/

 

svůj čas tím šidím

a krmím láskou

prázdná

břicha trojských koní

 

tak nalej mému Albionu čaj…

já pořád umírám

a stejně tak se rodím

 

k mastným hrám