Prší
do rozevlátých motýlích křídel
barevných nadějí slunečných zítřků
mihotajících se ve větru
podloženými stébly trávy skropené ranní rosou
a slévající se v potoky slz,
které sotva vyplakány vpíjí se do popraskané země,
aby jinde a jindy
v podobě horských pramenů
vytryskly nadějí a odpouštěním.