Labutě

Závoj noci pokrytý chomáči černých labutích per padá dolů,
před malou chvíli byly všechny bílé.
A všechny nedočkavé.
Až moc nedočkavé.
Vzrušeně se natřásaly neznámým pokušením,
které se potichu vtisklo do rozčepýřeného chmýří
nekonečného jak bezesná noc na úsvitu.
Nad ránem pak přišla bouřka.
Blesky a hromy tepaly do spánků
a přívalový déšť spláchl i poslední záchvěvy vzdoru.
a pak
Ticho
Nekonečné ticho poznání.