Jinovatka

Po cestě potkávám
(nádherné k šílení)
žlutorůžové
listy třešní
popadané
do řeky chodníku.
V betonových mělčinách se brodím
přítoky podzimu a čas
už si mě nevšímá
Z bříz sněží
žlutí motýli,
a protože skoro nic
neváží, zůstávají
na hladině duše
Neznatelný proud je unáší
k propusti, kterou přepadává
léto
do sběrné nádrže barev
pro mé šedivějící dny