Děje se to

Sedím sám
v altánu na samotě.
Poklid dotváří
hukot motoru jakéhosi.

Nad hlavou čápi…
Zřím tě, čápe,
nad hlavou proletivší.

Tvůj ladný let,
hladkost skluzu tvého trupu a křídel
jeví se projevem
plynutí všeho.

Panta rhei…
I tvé perutě, čápe,
stejně šumění listů ve stromech,
klidný pohyb mraků vysoko nad hlavou.

Netřeba příliš hloubat.
Poklidné plynutí…
Vše plyne svým tempem,
přirozeně, samo sebou.

Děje se to.

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění | Štítky: | Autor: .

Autor: Pavel Tresnak

Básně i jiné texty píšu již delší dobu – s rozdílnou intenzitou, podle toho, kolik přichází podnětů. Je to zajímavé a často i objevné zároveň... Vždy mě znovu překvapuje, jak se texty píšou vlastně samy. Ruka „jede“ po papíře a když je dopsáno, papír se odloží. Někdy až druhý den zjistím, co jsem to vlastně napsal a mnohdy jsem překvapený – rozhodně bych to nevymyslel.

Napsat komentář