Starý svět se hroutí,
vzniká něco jiného.
Co to je?
Těžko říct…
Stejné to už nebude,
nebylo to funkční,
příliš velký extrém
žádá vyrovnání.
Proměna někdy náročná,
mnohé může drtit,
průchod úzkým tunelem,
je na konci světlo?
Něco jako porod,
něco jako smrt,
obojí současně,
tedy v dualitě.
Očista je, jaká je,
leccos smete,
nové už klíčí,
staré ve smrtelných křečích křičí.
To mu však nepomůže,
už je překonáno,
co nemohlo již fungovat,
je dokonáno.
Bez lpění to je lehčí,
pustit se dá cokoli,
když ničím z toho nejsme,
už nás to nebolí.
Jde to prostě do hajzlu,
už nevratně,
otevřme se novému,
pružnost je na místě.
Pak co bylo nutné,
proběhne hladce a čistě.