Ta vločka něžná

ze třpytu z hvězd snad stvořená

houpavým letem v noci

do dětské dlaně spadnula.

Ta vločka v dívčích šatech

snad šitých z brzkých červánků

k stáru v kapku sladkou

chytila Matka Země

do zlatavého pohárku.

By k soucitu nám připila.

(…)

Ukládáme si tě

do paměti srdce

do vzpomínek duše

do všeho, co nekouše

do radosti z radosti.

Už jsi uložená

na tisících podušek

s malou kuličkou z hrášku

docela vespod.