Dojímám se
nad pestrostí spadaného listí
nad podzimní krásou chryzantém
nad plápolajícími plamínky
roztržitě umístěnými v městečku z kamene
dojímám se při pohledu na ní
nad vlnami lásky
jež proudí onou uličkou…
Možná i on se dojímá
tam – někde v Nebi.
Nebo snad – v současném životě?
Právě teď dostane škytavku.
„Někdo na mě myslí“.
To jen – jedna roztomilá
šedovlasá babička
kdesi na hřbitově
samou láskou pusinkuje
žulový náhrobek.
Takové kouzelné
pohlazení
na duši – čky.