Kolik mám ještě zbloudilých ptáčat
schovaných v lemu krajiny z krajek
zpěváčci uondaní na konci noci
čekají na další tón
uprostřed prázdna
očividně
Kolik mám ještě zbloudilých vran
trčících hlavy do nezoraných lán
zlodějíčci trpěliví ve dne i v noci
číhají nevině na vše ještě živé
seberou
nezkrotní
Kolik mám ještě kapek fantazie
k lapení hříšníků a záchrany obětavých
Kolik? Nikolik.
Došel dech.
Chci si jen hrát
na to, že mám.
Na refrén.
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.