Rozpoznání

Ochutnat nicotu,
ochutnat prázdno,
byl z toho velký strach,
tak se tomu bránilo,
dlouho a silně.
Úsilí však vyčerpává,
pokud je dlouhodobé,
pokud je vydatné,
pokud nikam nevede.
Nevede nikam?
Vede do Nicoty,
vede do Prázdna,
které je úplné,
kde je Všechno obsaženo.
Vede nás To samovolně,
vede nás To samo sebou,
vede nás To laskavě,
i když skrze symptomy.
Jinak bychom neprohlédli,
nebyla by ochota,
nebyla by otevřenost,
nebyla by připravenost.
Rozpoznej to,
rozpoznej To,
pokud je ti mizerně,
Ono ti laskavě ukazuje

– už Mne vidíš?
Tady Jsem,
tady Jsem,
probuď se a nespi.
Vždyť jsi také Mnou…

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění | Štítky: | Autor: .

Autor: Pavel Tresnak

Básně i jiné texty píšu již delší dobu – s rozdílnou intenzitou, podle toho, kolik přichází podnětů. Je to zajímavé a často i objevné zároveň... Vždy mě znovu překvapuje, jak se texty píšou vlastně samy. Ruka „jede“ po papíře a když je dopsáno, papír se odloží. Někdy až druhý den zjistím, co jsem to vlastně napsal a mnohdy jsem překvapený – rozhodně bych to nevymyslel.