Dne 15. září 1867 se v Opavě narodil Vladimír Vašek – známý pod literárním jménem Petr Bezruč. Do české poezie vstoupil jedinou, ale mimořádně silnou knihou: Slezskými písněmi.
Bezruč nebyl typickým literárním bohémem. Pracoval jako poštovní úředník, žil spíše v ústraní a do literatury vstoupil až později. O to víc jeho básně zasáhly. Slezské písně (1909) jsou syrovým obrazem sociální nespravedlnosti, tvrdého života horníků a dělníků, i národnostního útlaku ve Slezsku. Je to poezie plná hněvu, ale i lásky k rodnému kraji.
Slavná báseň Maryčka Magdónova vypráví tragický příběh dívky, jejíž rodina se zlomí pod břemenem bídy. Stejně naléhavé jsou i básně o hornících a venkovanech, kteří bojují o důstojnost.
Bezručova poezie ukazuje, že verš nemusí být ozdobou, ale může se stát zbraní. Jeho hlas nebyl jen literární – byl i občanský, sociální, a právě proto jeho básně neztratily naléhavost ani po více než sto letech.
Ukázka z básně Maryčka Magdónova
(v překladu redakce do současné češtiny)
„Na haldě stála,
vítr jí rval vlasy,
dívala se dolů,
do černé propasti.“
Síla obrazu je v jednoduchosti: jen pár slov, a před čtenářem se otevírá propast bídy i zoufalství. Pokud tedy Bezruč skutečně napsal všechny básně ve Slezských písních…
