Když láska vejde k nám, dveře jí otvírám, jdu jí vstříc

Ať provází nás v životě na cestách

Kde je lásky víc, srdce okřívá

Duše se raduje tam, kde lásky přibývá

 

Kde je lásky víc, bol nezmáhá tě víc

Slzy osuší, duši potěší, kde je lásky víc

Lásko, rozepni paže a obejmi svět

Srdce nespoutané přitáhni k sobě

Zavři všechny rány, zhoj duše ztrápené

Aby žít nebylo marné, bojovat o tebe

Svést boj, když bude třeba

Neúprosně stát po boku tvém

Položit život, vždyť bez lásky je jen okoralou kůrkou

Smutkem, samotou, jak bledne den, bezcílným koncem

Vžyť láska vede k cíli, je nejcennějším pokladem

Je nebem

Jsi můj sen, a já se zdám být někým jiným

přesto se známe jak jde čas, poznáváme

svoje slabosti

lásky i špatné stránky, jsi můj sen

Je v nás jako ozvěna minulého

co má přijít

Zlověstná mapa událostí a nápověd

udává tón a rytmus směn,

posloupně jdoucích,

jen nevím kam, kolik času zbývá

snad byl už jednou naplněn,

ve skutek pustý s ostrým okrajem,

jak roste tráva

a na ní hrob a v něm smrt,

a duše tenkrát zaprodaná

měsíc, který přibíjí ke kůlu živé

zaprášené, rozfoukané zlátnoucí listí

nepřináší myšlenku, živé umírá

bezbranný život- mocný život

rvoucí se o přítomnost,

holý sen zůstat

Závist přichází z dálky, je lidská

Nevšímáme si jí

Je tak cizí, jako svět, odporná

zrada

Cesty se klikatí, necháme běžet čas

A on nás nechá jít na konec

Čas je, pane, soukromá záležitost

Kolika nádražím podlehnu

kolik jich změní život

puzený nestálostí

pochybami a úzkostí

že zítra už nepřijede žádný vlak

nebo nezastaví

a já zůstanu stát s plnou náručí očekávání

a budu se muset smířit s tím co přijde 

Vlak je opožděn z důvodu překážky na trati

z důvodu technické poruchy na lokomotivě

na území cizího státu

bla bla blá

100 minut 150

lidé trpělivě čekají na nástupišti

v hlavě si promítají obrazy moře

Večer jsou vlaky nejhezčí

svítí barevnými světly

lamp a návěstí

ztichlá nástupiště

jen rozhlas hlasitě hlásí

a lidé bloumají po peronu

čekají až přijede ten jejich

co je zaveze domů

Taky čekám a cítím se v bezpečí

domovů blízkých

jako je celý můj život

Padá, padá na mě noc/ padá z jasnýho nebe
Sahá na mne smrt, sahá/ i když jí to nedovolím

Tmavá je, jak myšlenka na ni

Zkouším něco říct/ nevím co mě bolí

Neumím vyslovit/ co to je/ když to není nic

Nic, co ve mně klátí něco, nevím jak to říct

Stromy v lese i s kořeny vyvrací

Když přijde vichřice

Stromy i s kořeny silný vítr v lese vyvrací

Silný vítr, co je silný vítr

Jen silný vítr, co stromy i s kořeny vyvrací, nic víc

 

Těžká je noc, těžké je ráno, když ve mně vyvrací, jako vichřice stromy s kořeny, myšlenky. Jedna za druhou se k zemi kácí, padá na zem. Nehybně

leží. Těžká je noc, těžké je ráno tonoucích. Nezbývá času, času nikdy není dost ke zpěvu.

Probouzím se do bílého rána, nacházím zbytky štěstí. Je toho dost, co můžeš milovat, připraveno k lásce. Je toho dost, co můžeš darovat.

Bílá je noc, v měsíčním svitu, hned za úsvitu projdu se ránem.

Bílá je noc, v měsíčním svitu, hned za úsvitu projdu se ránem nového dne

 

Padá na mě noc, padá z jasnýho nebe

Sahá na mne smrt, i když jí to nedovolím

Cítím jak uvnitř zebe, myšlenka

Tmavá jako tér, hoří, venku hoří

Zkouším vyslovit co je to, co bolí

Duše nebo nevím co

Stromy i s kořeny vítr v lese vyvrací

Když přijde vichřice, nejde jinak, nemůžeš se procházet jen tak po lese, za prudké vichřice

Nikdo za nic neručí, v sázce je tvůj život, nikdo za nic neručí, když se vypravíš do lesa za vichřice, možná zemřeš

Nikdo za nic neručí, jen ty sám v rukou máš svůj život, jen ty sám v rukou máš své štěstí, jen ty sám, jsi sám

 

Padá na mě noc, světlejší než zítřky, padá na mě moc, padá na mě noc, jsem šťastna, že se ráno probudím

Do bílého dne, bílého, jak bílý je život, do šťastných setkání, do let. Bílého dne, bílého rána, bílé noci, až se probudím

Vítr mne nese dál domů

hvězdy lačně krouží pod světly letadel

nabízejí bezpečí a klid

jen věčné touhy mučící bytost

mluví jako hudba v polostínu

tiše a těžce hraje a okouzluje sny

obrazy krásy a přeludy

pro které stojí za to se ztišit

Padají stromy

les krvácí

země se koupe v krvi

než se uklidní a vstřebá svoje mrtvé

s jedinou vůlí žít

nastane mír?