Když se nebe zatáhne A světlo ztrácí moc Ty stejně musíš jít I když máš už toho dost Tak to prostě je Když kytara neladí Oktávy nesedí Nic nelze napravit Ale stejně musíš jít Tak to prostě je Když se ticho rozpadá Do monologů můr V louži krve srna spí Hoří střechy betlémů Stejně musíš jít Když máš boty děravý Štěstí divoký kůň Mizí v dálce za obzor Hlavou o zeď zůstat svůj Stejně musíš jít Když tě hvězdy neslyší Nic není na dosah Tma tě drží za ruku Rozpuštěné vlasy krás Stejně musíš jít Co nám zbývá naposled Setřít čelo a sny Do jeskyní vmalovat Že byli jsme to my Stejně musíš jít Tak to prostě je Stejně musíš jít
Archiv autora: Marek Schejbal
PF 2023
Pro Hanku
Teď, mám chuť běžet bezcílně
Vkládat slova do větru
Vlakem si zajet do Vídně
Jen v teniskách a ve svetru
Teď mám chuť žít
Teď, mám chuť skočit do řeky
Třešní natrhat plnou hrst
Hlasitě smát se navěky
Podávat ruku, ne jen prst
Teď mám chuť žít
Teď, mám chuť tančit v záři hvězd
Toulat se v polích, v oblacích
A nad sprostotou zatnout pěst
A nepodléhat ovacím
Teď mám chuť žít
Teď, mám chuť zarýt do hlíny
Dlaně i trny jedové
Unést radost i modřiny
K snídani buchty makové
Teď mám chuť žít
Teď, mám chuť říkat to, co chci
A třeba rezolutní NE
Na všechny plytké moudrosti
Ať každá bolest pomine
Teď mám chuť žít
Teď, mám chuť ležet bez hnutí
A prospat klidně celý den
Naházet housky labutím
Stejně tam všichni doplujem
Teď mám chuť žít
Teď, mám chuť zpívat árie
O lásce, o nás, o stromech
Že hloupý ten, kdo nežije
Přestaň se bát, už toho nech!
Teď mám chuť žít
Tajemství
Ani v podrobné mapě
ono místo srázu nenajdeš
kde vítr hučí do uší
a ty jsi menší nežli veš
Silák se cítí slabě
odvážný v obavách klopí zrak
klidného stíny rozruší
vyhaslé oči do prázdna
Smutný bod je v tvé hlavě
stezkou opuštěnou k němu jdeš
tajemství jeho rozluštíš
až naposledy vydechneš
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených,
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.
Jsou různé časy
Jsou různé časy
pro mé tělo
pro mou mysl
pro mou duši
A jsou i mezičasy
kdy vše se zastaví
a já cítím obrazy
kdy přicházíš
když se směješ
a jak ti to sluší
Ale teď
už je čas jít spát
dobrou noc přeji všem
a modlím se za vás
ať převládá čas milovat
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených,
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.
Každý den
Rozcestí
Každý den
Hejna ptáků
Nad obzorem
Mrtvá těla
Každý den
Po kolenou
S odporem
Brodím se
Každý den
Mrvou světa
Marastem
Svítání
Každý den
Milostiplná
Ještě jsem
Znáš mě
Každý den
Stále věřím
Nezlomen
PF 2017
Napsat komentář
Poznámky z vlaku
I.
Fialový motýl klidně sedí
Na růžovém pulovru
Uspán opakujícím se rytmem
Bezobsažných slov
V jemném úsměvu
Nevinných koutků úst
Propadám se do snu
Žlutých lístečků
Poletujících z jedné strany na druhou
Nemohou si vybrat
Správnou možnost spočinutí
Přelétám po řádcích knihy
Která je pro mne stále otevřená
Zatím
Dívka ve vlaku
Čte Dívku ve vlaku
A někdy, možná
Bude dívkou z vlaku
Do které se někdo zamiloval
II.
Oranžovým značkovačem
Podtrhni mně něžně nohy
Jsem označený nadosmrti
Tvojí vůní, tvým pohledem, tvou kůží…
Na trati, kde průvodčí
Nevšímá si zamilovaných
A prochází slepě uličkou
Až na okraj společných soust
„Nechci už nic slyšet…“
Šeptáš mi do ucha
A já vím
Že se nejdřív budeš smát
A potom plakat
A že všechno je tak, jak má být
Všechno je tak, jak má být
III.
Tma zavěšená do mezer
Knoflík visící na poslední nitce
Sklopený k zemi, zamyšlený
Nasládlý parfém v uličce
Jemně našlapuje v mém chřípí
Ó, chtěl bych s tebou cestovat
Až na samotný konec vůně
Až do teplých záhybů noci
V modrých, kostkovaných snech
Nataženi do všech směrů
Pomalu se objevovat
Beze strachu o budoucnost
Beze strachu ze selhání
Jen vnímat doteky
Rozehřátých prstů
Na kolejích nadcházejících minut
A nevyčítat, a nevyčítat
Žádné obviňování
To může jen smrt
Láska nemá hranic
Láska věří sama v sebe
Láska jezdí na černo
– snad nikdo jí to nezazlívá
Kolikrát v zrcadle
Nevidím krásného sám sebe
Navlékám špinavý svetr obav
S ohnutým hřbetem žebrám
O skývu čistoty
Hladový jsem
Hladový a vzteklý
I když s plným žaludkem
Přece trpím hlady
Nechci tě rozkousat, rozhltat
Rozsápat na kusy
A chlubit se s tebou
Ve vitríně trofejí
Chci tě celou
Do poslední částice
Do posledního stenu
Do posledního zachvění
Smích a gesta rukou
Hovory těla a trocha čaje
Tvé symfonické pohyby
Hraješ ve mně a já v tobě
Neměníme noty, ale spojujeme je
A tvoříme nádhernou skladbu
Jen pro naše uši
Jen pro náš svět
Ne pro zítřek, ale pro teď
Nejsme na tom tak zle
Jak se nám ostatní snaží podsouvat
Stačí, když vnímáme jeden druhého
Odhodíme závaží hmoty
Potom
Potom zaslechneme
Tichou
Věčnou
Píseň milování
IV.
V kavárně objednám ti
Malinový koláč
A šálek horké čokolády
Pod stolem se letmo dotknu tvého lýtka
Venku už taje sníh!
Na břehu Vltavy
Labutě pílí za kouskem rohlíku
Z dlaní staré paní
Chtěl bych tě stále držet za ruku
I když bude plná vrásek, znamének a skvrn
Ale teď
Teď tě popadnu do náruče
A bez placení vyběhneme spolu ze dveří
Do následující stanice
Zvláštních příběhů
Lásko už neplakej
Lásko už neplakej
Nad mlékem rozlitým
Utřu ti slzy
A půjdem se projít
Po mléčné dráze
Pod člověkem přibitým
Držím tě pevně
Má víra mou zbrojí
Lásko už neplakej
Úsměv ti sluší víc
Ještě nám slunce
Na nebi vypráví
O sněžných vrcholcích
O cestě na měsíc
O modrých očích
Co mi dech zastaví
Lásko už neplakej
Tančeme celou noc
Na louce bosí
Než nás Bůh spasí
Padneme v úsvitu
Bez proseb o pomoc
Šťastní a nazí
Do hlubin bezčasí
PF2016
Od srdce přeji všem radostné vánoce a vřelý nový rok 2016!
Jsem rád, že se můžeme setkávat, že můžeme sdílet své texty, že společně tvoříme, že se navzájem obohacujeme, že vám mohu potřást rukou, že vás mohu obejmout, že se známe.
Těším se na vás i v roce 2016!
