Včera jsi celý mokrý a oslizlý poprvé zakřičel na svět Třásl ses zimou a hrůzou z neznáma Lekal ses řinčících zvuků A barvy Ach ty barvy Tě celého oslepily! Včera byl tvůj první den A můj poslední Ani jsem ti nestačila dát sbohem Ale ty barvy Ty zůstanou!
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
Sám v sobě Sama v sobě Pomalu kráčíš noční krajinou Potichu našlapuješ Ani lísteček se nezachvěje Stéblo nezlomí Zelené jak samo nebe ozářené polární září. Zavíráš oči Víčka těžknou sladkým zapomněním, které je už nadosah. Jeden jediný krůček zbývá Než soumrak dne Zítřejšího úsvitu odfoukne chmýří z tvých spánků A pak Pak Vyjde slunce.
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
V zabláceném kabátě Stojíš uprostřed davu. Sama pohlcena lidským potem A vědomím sounáležitosti Křičíš s ječícím davem, A přesto tě nikdo neslyší. Tančíš jako o život, A přesto tě nikdo nevidí. Stojíš uprostřed spěchajícího davu, Kde každý sám za sebe, Ve svých myšlenkách Křičí a tančí s tebou A ty přesto nikoho nevidíš.
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
Jsem jenom kamínek
Malý bílý kamínek
Obroušený životem
Nadějí a čekáním
Na břehu moře
Přívalové vlny buší a buší
Zalívají mě solí
Mých vlastních slz
A já čekám
V úzkosti a opojení
Až přijde nekonečná tma
Nebo rozbřesk slunečného rána
Rozžhavené zlato rudě spaluje mlhavý opar motýlích křídel,
kde poslední kapky rosy se vpily do žlutých teček bělásků.
Krůpěje potu tepají do přemožených spánků
a horký vzduch se tetelí blahem.
Tam se červenám čekajíc na zázrak.
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, na který se můžete těšit v průběhu listopadu. Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.
ONA
Spokojeně znavená mačká nadýchané polštáře
svých dětských snů.
Spokojeně znavená usedavě pláče
a krůpěje slz láskyplně smývají její staré Já.
Spokojeně znavená se jemně dotýká svého prince
v rozechvěném očekávání příštích dnů.
ON
Schoulený v polštářích noci rychle oddychuje,
bolavé svaly svlažují horké krůpěje potu
a krev buší do spánků,
kde pod studeným čelem pomalu odplouvají sny dospívání.
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, na který se můžete těšit v průběhu listopadu. Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.
Stojí na útesu a hledí vstříc nové přítelkyni
Věrné to kamarádky budoucích dnů
Třese se omamným očekáváním
Bez bolestí a strádání
Lehká jak jarní víla
Opředená motýlími křídly
A zbývá jen krůček…
Tam v dáli
za obzorem
a ještě dál.
Tam v dáli
kam červánky chodí spát
a vichřice burácí,
Tam v dáli
volám
Vítr mi bere slova z úst
a do očí vhání slzy
Tam v dáli
stojím pevně opřená do svých vzpomínek
a
Čekám
Nikdo už nepřichází.
Tys nepřišel
a já trpělivě čekala
sama
uprostřed šedého davu růžolících nadějí.
Tys nepřišel
a já se chvěla horečkou očekávání.
Tys nepřišel
a krůpěje potu bičovaly zimní kabát
tebou darovaný.
Tys nepřišel
a plamínek mých pozdních nadějí pomalu vysychal.
Tys nepřišel
a já zůstala sama
v nekonečné noci dnů.
Už navždycky.
Už nejsem zvyklá
létat oblohou za bezesných nocí.
Už nejsem zvyklá
běhat po opouštěných plážích.
Už nejsem zvyklá
plavat v divokých řekách
kde spodní proud rozedírá a pálí.
Už nejsem zvyklá
navlékat drobné korálky
rozházené střípky nadějí.
Už nejsem zvyklá
prodírat se ranní rosou až v žilách tuhne krev.
Už nejsem zvyklá
zápasit s poledním sluncem,
které něžně sežehne drobné jiskřičky v srdci.
Už tam nejsou,
vyschly,
dávno před tím
Než jsem se odvykla.