Z pocitu samoty dávat,
dávat, i když se cítíš sám.
Oživit propojení, propojení se světem,
i s minimem energie.
S nadějí, že něco se vrátí,
aby rovnováha zachována byla.
Investovat s minimálním kapitálem,
ale s nadějí.
Výsledek odevzdat,
vše má tendenci se vyvažovat.
Kdo něco dá,
ten i dostane.
Koloběh se obnoví,
rovnováha zase nastane.
Vše se ladí,
jak je potřebné.
Kam to vlastně vede?
Není věděno.
Je to tak zásadní?
Je to tak klíčové?
A co když ne?
Být v souladu je nejvíc.
Být v souladu,
plně prožívat,
žít naplno,
o to tu jde.
Je podružné jak,
to neřeš…
Buď u všeho vědomě,
pak jsi v obraze.
A to je vlastně vše.
Je to příliš jednoduché?
A proč ne?
A to „příliš“ vypusť.
Je to krásně jednoduché,
přijmi to, jak to je.
Jsi, kde máš být,
žiješ, jak máš žít.
Nic jsi neprošvihl,
nic ti neuteklo,
vše proběhlo, jak mělo,
a i nadále probíhá.
Věci se dějí,
přestaň je hodnotit.
Jsou, jaké jsou,
jen je pozoruj.
Pozoruj je – včetně sebe,
svého chování,
tendencí a sklonů.
Co je teď silnější?
Co je silnější?
Co převládne?
Kam tě Život vede?
Odevzdáš se mu?
Jsi tu správně,
o tom není pochyb,
pochyby propusť,
jsou zbytečné.
Užívej, co je.
Kam dál?
Je ještě nějaké „dál“?
Tedy pro tebe?
Věz, že ano…
Nevíš ale kam?
Nevadí!
Život si s tím poradí.
Odevzdej se mu.
Opusť všechna lpění,
odevzdej se dění,
něco se zřejmě změní.
Uvede do souladu.
Následuj své vedení,
svůj vnitřní kompas,
své srdce,
to je spolehlivé.
To tě nezklame.
A jsi na správné cestě.
Plně v souladu.
Co víc si přát?
Dej tomu průchod,
žádné odkládání,
žádné odsouvání,
Teď je ten správný čas.
Přijmi pozvání.
Osvoboď se!
Co ti brání?
Je to opravdu tvé přání?
Pak tedy můžeš.
Můžeš začít hned.
Hned teď.
Jdeš do toho?
Táhne tě to dostatečně?
Už nechceš být stísněný?
Nechceš být úzký?
Nechceš se věznit v sevřenosti?
Tak pojď…
Pojď ze své vlastní klece ven.
A není třeba říkat jak.
Cesta se sama otevře.
Přímo před tebou – stačí vykročit.
Jde se na věc.
Prostor, mám rád prostor, prostor je krásná věc. Jestli to máte podobně, přijďte o tom na pokec. Volnost, rozlet, pohoda, spousta různých možností, to je báječná věc. Kdo to máte podobně, přijďte na pokec. Lehkost přímo hmatatelnou cítím v prostoru. Člověk by snad i zatoužil vznést se někam k obzoru. Kdo ten prostor vymyslel? Který inženýr? Zasloužil by Nobelovku, génius to byl. Až vám bude těsno, odložte kravatu. Vyhrňte si rukávy, pomalu a bez chvatu. Vydejte se na místa, kde vás nic netlačí. Leckdy třeba i městský park k tomu postačí. Zhluboka se nadechněte, vydechněte s úlevou. Všechna možná sevření nechte za sebou. Usmějte se trochu na svět, nyní příznivý. Kam jste se to předtím hnali? Kdo mi odpoví? Létám, já si létám... Pojďte se taky proletět, ochutnat lehkost bytí, která nás všechny sytí. Která nás sytí...
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
Je a není,
existuje a zároveň neexistuje.
Paradox? A proč ne?
Existence a neexistence jsou
dvě strany stejné mince.
Nic… Vše, co tu je
a není zároveň.
Nic je i není Jedním.
Je vším, co je i není zároveň.
Co o tom říci?
Slova na to nestačí.
Je tím, co zůstane,
když vše iluzorní zmizí.
Je tu vždy (a přitom i není).
Hádanka, kterou nelze rozluštit.
A o tom to je…
Existuje něco?
Těžko říct…
A co nic?
Nic neexistuje?
Nebo naopak nic existuje?
Anebo existuje i neexistuje zároveň?
A co když existuje pouze Nic?
Vše ostatní je iluzí…
Nic je Bohem, králem vesmíru, vším.
Neexistuje nic kromě Nic,
které existuje i neexistuje zároveň.
Nic je pánem všeho, co je i není.
Ať žije Nic!
Jediné a všechno, co je (a zároveň není).
Sláva Nic.
Sere pes, sere pes,
sral již včera,
sere i dnes.
Sere večer, v noci i ráno,
má tedy již pod sebou
řádně nasráno.
Nijak se s tím nesere
– co vysere, vysere,
co nevysere, nevysere.
Nijak se s tím nepáře,
proto se mu hovno
v prdeli nezadře.
Mezi sraním hojně prdí,
občas to i trochu smrdí.
„Fuj, co to tady děláš?“
„Hovno, copak si nevšímáš?
Přece se neposeru,
to se raději kulturně vyseru.
Vyseru se zvysoka,
úleva je pak dosti veliká.
Haf haf!“
Všeho akorát,
žádné upínání se,
na nic, hlavně na nikoho,
všeho přiměřeně.
Když je něčeho málo,
chybí to.
Když je něčeho příliš,
včas to uznej jako fakt.
Závislost zanechává stopy…
Však to zná asi každý…
Zamilovanost a tak…
Upnutí se na něco
či na někoho.
Pevný bod hledej v Sobě.
Všeho ostatního přiměřeně,
tak akorát.
Vymizení předmětu závislosti
depresi přináší…
Přijmi to a opusť lpění.
Žádné lpění prospěšné není.
Prostě všeho akorát.
Je právě 02:30. Nelze spát. Jak tuto situaci zpracovat? Třeba něco tvořit? Báseň například? Bude někoho zajímat? Přečte si ji rád? Tvorba z přítomnosti… Z tohoto okamžiku. Jen teď může se něco rodit. Čemu dopřát vzniku? Také někdo bdíte v tuto chvíli? Spát se vám nedaří? Mávám všem na dálku, všem v 02:30 bdícím. Asi bychom raději spali, ale situace je taková. Jak ji zhodnotit, co z ní vytěžit? Popřejme si skvělých 02:30, úžasnou noc, byť částečně probdělou. Mávám na pozdrav, mávám pro útěchu, mávám pro povzbuzení, mávám pro inspiraci. Všem z bratrstva v noci bdělých - udělejme si pěknou tu chvíli. Každý okamžik se dá využít, dá se zhodnotit. Mávám na pozdrav a raduji se - můžeme tvořit !!! Ano, čtete správně, můžeme tvořit, navzdory nezvyklé situaci, tvořit v 02:30. Tu možnost nám nikdo nevezme, radujme se, děkujme, tvořivost je dostupná i v tuto dobu. Využít každou minutu co nejlíp. Kdo se přidá? Vítejte na jedné lodi, ať už to jak chce teď u vás chodí. Tvořivost si nosíme v sobě, a to v kterékoli denní i noční době.
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.