Pryč s lesy!
Jsou tak svůdné,
že se člověku chce umřít
a stát se stromem
dřevem když hoří
a nahlas hřeje

Nebliká,
jen ve tmě
tiše volá,
že není,
že nebude,
a ani tma jej nerozsvítí

Ještě nikdy jsem nemiloval
jako dnes
Ještě nikdy jsem nebyl věrný
jako předevčírem
Kdy mě slabá a všemohoucí žena
nechala opít vínem
a ty jsi málem onemocněla

Ještě nikdy jsem se o tebe nebál
tak jako včera.

Zatavená do skla
cinkáš mi o zuby
když nahlas piju

Schovaná do mýdla
Pálíš na jazyku
když se tebou myju

V molekulách vzduchu
bloudíš mojí plící
když se nadechuju

Vetkaná do látky
Vezmeš mě za ruku
když se oblékám…

Tak se na tebe koukám
přes bránu tvých zločinů,
a ve všem,
co myslíš,
co děláš a říkáš
nenávidím sebe.

V našem soukromém pekle
je dost místa
pro nás oba.

V našem soukromém teplese nezahřeju.

Ani když mi dáš hůl,
abych se zranil.