Archiv autora: Tereza Fricova

JARO

Nořím se do tvé náruče
nahá
jak větve jarních stromů
taky cítím
že už to brzo vypukne
život se zazelená
nahotu skryjou květy.
(duši slova a věty…)

V jarním opojení
těžko je duši těžko
přesto jsou věci
ostré jak to slunce
co nově nabytou svobodou
vypaluje do krajiny nemilosrdně
cejch.

PUSH UP

Vyztužené životy
vycpávky v saku
podšívky
stůl se viklá
podložíme ho
pivním táckem
kravata
záplata
přes to pivní bříško
nahromaděných vin
a výmluv
kolotoč závislosti
chyba – omluva
skutek – utek
teče ti do bot
vycpaných
ortopedickými vložkami
prý pro rovná záda
chabá výztuž
pro ohnutý hřbet.

Z pushupky přetéká
bledá žena
chtivě se předklání
vycpaná
k prasknutí…
prásk!
stéká za obzor
svých iluzí, přání
a snů, které měla
než se spoutala
vycpávkami
cizích předsudků.

Vycpané poklopce
nebudu komentovat
představte si ale
že oblohu zaplní
mávání křídel
krásných a svobodných
barevných ptáků.

Tak to by bylo!

VÍDEŇ

Město
zasypané sněhem
bílá poleva
na vídeňském dortu
sladká jako v cukrárně Demel
luxusní dort
stojí za frontu
brodit se ulicemi
pompézního města
Bachův absolutismus
skrytý za zdmi honosných paláců
srdce mladých svírají ještě
pozůstatky říše.

Mění se ale
v lásce spočívají
vločky tajou
s každým polibkem
ve vídeňských ulicích
sluší se
líbat mužům
i ženám
nezávisle na kombinaci
tohle město ztvární
lásku
na prknech svých divadel
které znamenají svět
a vždycky ještě zbývá
Zentral Friedhof.

Je vesele tady
sněží a sněží
vítr do tváří řeže
za okny kavárny
vlídnost velkoměsta
v objetí přítelkyň
nezná mezí.

Jsem šťastná
ve městě
bolestné zkušenosti
přirostlo mi k srdci
jako málokteré.

MALÝ PRINC

MALÝ PRINC

Co je to asi láva
snad rozžhavená šťáva
z útrob planety
Malého prince.

Může mít mince jenom jednu stranu?

Jsi navždy zodpovědný za to,
co jsi k sobě připoutal.

Můžeš zastavit proud řeky?
Pračka mi nevyprala fleky
vždyť špína je zažraná
do morku kostí.

Musím zalít květinu.
Malý princi
místo tebe.

NEZAPRŠÍ

NEZAPRŠÍ

Nevadí mi
ten věčný shon
on není
není to on
to já.
Pořád utíkám
nevím kudy kam.
Do dálky se dívám.
Nestíhám.

To směšné slovo zmaru.

Nestihnu vlastní život
ujel mi vlak
do přítomnosti
tak zabedněná v minulosti
na smutek hledám lék.
A na kalhotách flek
nevnímám
že krvácím
mého výrazu
se mnohý lek.

Až jednou budu
bože, těch let
už uplynulo
až jednou, kdyby.

Chtěla bych teď
chytat ryby
na tlustou návnadu
se spolehnout.

Proč nemůžu se z místa hnout?

Ponořená do vlastní neurčitosti
počítám vlny na hladině
moje jistota je vratká.

Někdo nezavřel vrátka,
a tak vkrádám se
do cizích světů
udivená
co vidím
spoustu smetí
záplavu květů.

Udělám si kytici
z polámaných deštníků,
vždyť dokud nezaprší
nemůže uschnout
což je podmínkou pro to, aby se něco stalo.
Nezaprší a nezaprší.

ZPOVĚĎ UPROSTŘED ŽIVOTA

ZPOVĚĎ UPROSTŘED ŽIVOTA

Jsi mi
tak cizí
náhle
nevím
kdy se to stalo
lpíme na maličkostech
a život běží dál
po dálnici E55
mimo emoce
a reálný svět
před tebou jen světla
červená
a v protisměru
svit oslnivých dálek.

Dobré kávy šálek
přišel by vhod
jako doktor
co místo léků
přinesl košík jahod.

Je náhoda
to co žijem
nebo přesný plán
bez statistické chyby?

Jsme si tak cizí
náhle to není
lepidlo nedrží
plakáty ze sloupů
se loupou
lodě na Vltavě
houpou
moji naději
na kolenou.

Chtěla jsem svatbu
vystrojenou
stát vedle Tebe
nahá
to by byl pocit
a pro ostatní skandál
a já bych uměla říct: No a co!

Škoda, že tohle nedokážu
flintu do žita hážu
běžím o sto šest
s větrem o závod
běžím si pro návod
na ten můj šťastnej
život
Ach, tolik let ho vyhlížím
a zatím v břiše
pořád ta samá pachuť
že to už je ono.

Umírají mé sny
umírají mí blízcí
a já stopuju u silnice
snad mi nezastaví
úchyl
snad zabiják
ne, tohle není z televize
klopýtám příkopem
v manažerském kostýmu
jen na nose mi chybí
červený kulatý míček.

Kácím se dolů
z výšek
mých vzdušných zámků
mládí
možná mi někdo fandí
je mi to už zdánlivě jedno
denně umírám
a nejhorší je to ráno.

Co se stalo, holčičko?
Vždyť neustřihli ti copánky
záříš
nikdo tě neobjímá
za to, jaká jseš?

Maminka našla
každou veš
a z hlavy ti ji vyhodila
tak to bylo tenkrát
láskyplné.

Ukonči zpověď bolavou
a s modrým nebem
nad hlavou
zkus křičet, že se ti to líbí.
Ať jiný chvíli pídí se
po osudu světa.
Dobrá poslední věta. Mlč!

NEZAMĚSTNANÁ

NEZAMĚSTNANÁ

Víkend je přestávka mezi poločasy.

Běžíš, fauluješ
Občas něco schytáš
Máš tah na branku
Dobře funguješ
Od jara do podzimu
A pak

Vyloučení.
Běž si sednout
Na trestnou lavici
A jen se dívej
Jak ostatní hrajou.
To víš, že bys to udělal líp.
Tak proč tu sedíš?

Rozhodčí
Ano ten spravedlivý
Píská jako o život
Teda podle velikosti slíbené obálky.
Ne každý.

Víkend je přestávka mezi poločasy.

Od brány k čáře a zpět
Točí se celý tvůj svět
Jako od výplaty k výplatě
Jednou tě dostane
Stereotyp.

A co víc si přát
Vždyť běháš v týmu
Pocit sounáležitosti
Myslíš?
Doufáš.
Ale po hřišti běhá tolik zájmů.

Neměl jsi faulovat.
Chyba.
Nedáš – dostaneš.
Tak to neplatí jen o gólech.

Život není procházka růžovou zahradou.

Učili tě chybně
Nemusíš platit
Za cizí zboží.

Pokud to dokážeš ustát.
Život je přestávka mezi narozením a smrtí.

Nevěříš?
Tak si zkus občas hodit nohy na stůl
Usnout v trávě uprostřed brankoviště
Fandit si v prázdném hledišti
Zatančit na letišti
A přijď mi říct
Jaký to bylo.

Díky!

JARNÍ

JARNÍ

Škrábu se z bláta do louže
neříkám, že to neklouže
má námaha je nezbytná
jinak nebudu svébytná.

Jinak nezískám zkušenost
budu vydaná na milost
cizím přáním a chutím
proto se k běhu nutím.

Lezu po zdi a na nervy
večer se těším na derby
vyhraje muž či žena
nebo nastane změna?

Sedím v houpacím křesle
křičet chce se mi děsně
že jsem šťastná jak blecha
že neprotéká střecha
že máme stěny bílý
ze kterých občas šílím.

Ležím na zádech v trávě
vnímám každý tvůj nádech
přemýšlet není o čem
život v mých dlaních stočen
píská si melodii krásnou.

Společně v jarní notě
lovíme kámen v botě
on nás tak krásně tlačí
nám to ke štěstí stačí.
Bohu dík.