ŘEKNI „SÝR“
Ubíjena maličkostmi všedních dní
zapomínám,
že přijde ten poslední,
nevíme kdy.
Poslední pokus o úsměv,
poslední nákup rohlíků,
poslední přání pod peřinou,
poslední modlitba…
Kéž mě nezabijou.
Byla by škoda sedět v rohu,
vždyť štěstí číhá na každém,
nevěříš
má panenko,
hoří,
utíkej, utíkej,
život je krátkej
a jestli tě bolí nohy,
volej taxi.
Dnes ráno mi došlo,
že mám štěstí.
Zašifrované v tisíci každodenních strastí
kapku po kapce
vtéká do mne
jako ty
při západu slunce.
Není úniku.
Tak zas beru roha.
Zahozena v koši s tácky od klobásy
vzpomínka na mládí.
Ten koš pěkně smrdí.
Řekni „sýr“.