To pro ta poupata
z vrchlíku Tvých myšlenek
uspořádat hody
Lukulské
Snít představy
o květných nedělích
opozičních vidění
Muž a Žena
Snad nezůstanou ušetřena
Medových opojení
u soutoku našich jedinečností.
Bok po boku
Jdou si světem
Trochu pro krásu
Trochu pro užitek
Naplněni štěstím
Jdou si
Bok po boku
Světem
Zaliti vlnami slzí
Zahřáti svítáním
Přátelé nerozluční.
Rozpukla jsem se
V bezmoci
Pohnout se nahoru
Vždyť dechu proud stáčí mě
Na opačnou stranu
Jak jen
Zmocnit se síly
A vzplát
Bezvýhradností
K bytí pospolu
Stačilo by
Pravidelná rána
Slunce probuzené
Navečer zamává
Životu
Avšak den co den
Později či dříve
O minutu
I ten tlukot srdce
I ten tep
Mění se.
Připíjí na zdraví
Kamarád šedých dní
Deště kapky neuráčí se
Ani na ten parapet okenní
Zaslzet
V řádů rán a řádu nocí
Srdcí spěchu
Přestává tomu rozumět
Vytáhl zákoník, jasná
Nesrozumitelná pravidla
Bezpečí
Tolik tíží
Tolik mučí
Tolik.
Vína usrk, otřel tvář
Naruším Vám kalendář
V přechodné době
Postavím hráz
Jasnému tlukotu
A opiji se
Pořádně
Konečně.
Povídka budiž inspirována vánočním pozorováním ptactva.
Ozval se stejně nesnesitelný pronikavý zvuk, jako když dlouhými nehty projede soudružka učitelka během názorného nákresu kruhu obrovským kružítkem v hodině geometrie na tabuli – skřííííp, když stařík za sebou zavíral vchodové dveře. Už je to tak dávno, že by si Vlastimil sotva podobný výjev z dětství vybavil. Šedofialovou plátěnou tašku položil opatrně vedle botníku, vysvlékl si kabát, smeknul manšestrovou čapku a obojí pověsil na věšák vedle zrcadla.
Jsem už jiná, bylo ticho.
Rytmus zvoní, bolí ucho.
Ucho bolí ze všech dob,
Ucho bolí – tak ho chop.
Muchlej, válej, potěžkávej – ono bolet přestane.
Rytmus drž si – nepřestávej,
Bolest ti tak ustane.
po kolice
rozhostí se
klid
ležím bez
síly
naprosto
spokojeně
nic nebolí
a nic
nechci
žádné
myšlenky a
kolize
jako
po orgasmu
s tebou
dnes jsem si řekla
že už toho bylo dost
že už to stačilo
to fantazírování o Tobě
a že bych pro změnu
mohla udělat nějakou práci
hned po snídani
té knížky s Oshovými citáty
co je na každé stránce jeden
jsem se ani nedotkla
funguje jako taroty
hned mi v hlavě naběhnou
fantazie
.
ale chyběla mi ta intenzita
tak jsem v rychlém sledu
otevřela Osha
na několika stránkách
abych si nahodila situaci
naše dnešní problémy
i sladké rozuzlení
vždycky nějaké je
když listuješ
dost dlouho
.
Vyšlo
Změny klimatu
Toužení
Radost
Utrpení
Stín
Nebojte se strachu
Statečnost
Zlost a bolest
Vyváženost práce
U toho jsem to radši
zasekla
.
Klima se pořád měnilo
zaToužila jsem po Tobě
projela mnou vlnka Radosti
ale hned ji střídalo Utrpení
a Stín
bojovala jsem se Strachem
Statečně?
Zlostí ze které stříkala
Bolest
neVyvažitelná
prostě ničím
.
Žádné Cypřiše na dvoře
Stav Buddhy
Ohýnek bez kouře
Buďte jako dítě
nebo Výjimečná láska
Prostě blbej den
Na hoře, na poušti, sedí člověk.
O co se pokouší? Najít všelék.
Na bolest, na srdce, na mysl, na tělo …
Řekni mi horo má, co se mi zachtělo?
Chce se mi radovat, chce se mi tvořit,
lopotem duše mé nechci se mořit.
Maluji, tvořím, v duši mé hořím,
Vytvářím obrazy, v rámy je složím.
Dívám se na ně, dívám se dál,
Co řekne duše má? Pozve mě dál?
Obraz bořím, obraz mažu,
Obraz není – myšlenky vážu.
– Je ticho
– Je milo
– Je vše, co zbylo.
dnes se za celý den
nic nestalo
bylo mi to jasné už ráno
že si budu muset
vyplnit obzor pozorováním
svého dechu a
zažívacích rytmů
jinak se kontury věcí rozlezou
tak doširoka že už ty mezery
nezacelím
a začne z nich vylízat
agónie
ta strašlivá prázdnota
co ji nejde utlouct
ani hitovkama 80. let
ani sepisováním nákupu
ani dvěma tlustými
chleby s Májkou
a dost možná ani
telefonátem
s MUDr. Kalousem Nejcyničtějším
z mých cynických doktorských přátel
a moje obvyklé splíny
budou proti tomu jak
placaté lízátko s růžovým okrajem
ledas bych si na Tobě našla nějakou
chybu a ovinula
kolem ní drama o třech dějstvích
aby mi to vydrželo
až do večera
ale nakonec to ten poslední milimetr
nepřelezlo
a byl z toho takový normální
den vzorné matky
na mateřské