Přenádherné květy temného nebe
osázené podél tramvajových zastávek
tak nějak nenápadně
trpce
kdo si jich všimne?
V očích se mihne jen oblak modrého
z nebe
temného modrého z nebe
když se chystá k dešti
možná že mají štěstí
nikdo je neutrhne…
Archiv rubriky: Úterní kdovíco
Nesmělé pozvání
Napsat komentář
Jedu v tramvaji a myslím na Tebe
Už je mi jedno, jestli se někdo dívá
Trhám papír ze sešitu a nahmatávám fix
Kreslím si Tě, ačkoliv nechápu
Co mi Tě v tomhle zatraceně parném letním dni
Zatraceně připomíná?
Na koleni rozbřesk erotiky a neúnavné práce
Andělský pohled schovaný za tvářenkovou mlhou
Za mými zády se nečekaně
Vzdouvá odér čehosi
(ach né, TEN mužský pot, to byla jen planá fantazie!)
Nenápadně si odsedám
Ach, ta každodenní setkávání se sociální skupinou
Cestujících pražskou šalinou….
Slunce se vpralo do ulic, kola se točí
Držím ten papír a rozhlížím se po modelu
A Ty nikde, jen ten v hlavě otisk
Krátká vzpomínka na „na první pohled“
A Tvoji roztržitost… nahlížím do kresby… jsi opravdu takový?
V rozjeté mánii kreslíře poslední tahy
Kroutím na zkrouceném papíře
Při podzemní přejížďce na druhý konec Prahy
Jen Ty… pořád nikde, jak jinak?
Každý pokus o sblížení byl náležitě pošlapán
Jak posmrkaný papírový kapesník
Odhozený do louže… (kde vzít odvahu?)
Tak si Tě alespon pěkně naskenuju
A obarvím do milých barev
Tu kočku jsem musela, to musíš pochopit…
Já vážně, nevím, jak…
… nechtěl bys někdy…
… víš… no… jenom tak…
… ehm…
zajít se mnou… na … na kávu?
Pohodlí
Cesta pohodlí
nikam nevede.
Cestou pohodlí
neradno chodit.
V pohodlí bys shnil,
pohodlně se rozložil.
Rozklad vede k zániku.
Tudy cesta nevede.
Hledej jinde.
Zápas
Kdo bude první, kdo zvítězí?
Kdo nakonec všechny porazí?
Už je to tu zas´ –
další, nový zápas…
Kdo s koho? Kdo dá komu na frak?
Kdo bude ten větší borec,
co svého soka skolí?
Lítý boj se rozehrává,
každý z nich se staví do pozice,
vyzbrojen svou holí.
Bleskový výpad, nečekaný,
soupeře značně zaskočil.
Brzy se však vzpamatoval
a zdrcujícím protiútokem kontroval.
Lítý boj se rozhořel,
boj jako o život.
Stačí malá chybička
a jeden ze soků bude odepsán…
Tvrdě se bijí,
svůj život v sázku dají.
O co jim však vlastně jde?
Co z toho nakonec mají?
Vědí to, či jen ovládají je pudy?
Kdyby trochu zpomalili,
možná by jim došlo,
jak vlastně dál a kudy…
Že celé je to nesmysl,
proč chtějí se navzájem ničit?
Nikomu z nich věru nic to nepřidá…
Lepší se v něčem užitečnějším cvičit.
Hola, tak už zpomalte, reci udatní!
Ať konečně vám to docvakne.
Pak můžete jít
a svou sílu a vášeň nějak lépe využít.
Požehnané Vánoce a radosti ze života plný Nový rok 2014
Desire, DOLCE & GABBANA
Já mám železné srdce
řekl mi
hned zkraje
Neprojdu rámem tak nelítám
nechodím na koncerty a nemůžu
do parlamentu Máš víno?
Otevřela jsem lednici
a magnetky na dveřích
vystřelily
Upadl
Rozepnula jsem mu košili
ale ty potvory sklouzly
a přisály se na kůži
jako terčík okřídlených
mravenců
Buď teču
nebo jsem tvrdej
nic mezi tím
řekl hluše a
díval se do stropu
Já taky
zašeptala jsem
konejšivě
a svlékla mu kalhoty
Chci být nahý
hlesl
a paraziti se zachvěli
Vyprostila jsem to a
v bázni
hltala jeho úd
Stal se světem
kterým proudily
naše myšlenky
o všem
kromě
této chvíle
Hladce prošel
mandarinkou
bergamotem a konvalinkami
ve svrchní vrstvě mého pafrému
Vzpínali jsme se
asi
k bohu
vysokou frekvencí
tření
taky hladu
skoro dokonale
si cizí
Sladkostiplná požehnanou jsi
šeptal komusi
když procházel do střední vrstvy
Dolce Gabbany
a zapouštěl kořen
všech slov
do mých nervových drah
které obrazily lístky
Skupenství jeho orgánu
se změnilo a
magnety odpadly
Objali jsme se
jako se objímají ti
co jsou si
příležitostně drazí
Zoufale a slepě
Pak vstoupil
na most
z omamných silic Tuberózy
Hlubina voněla
santalovým dřevem
vanilkou a karamelem
a v ní se cosi
chvělo
Až tady nebudu
Chtěl bych Ti pošeptat
To, co již dávno víš
Bouřky nám nevadí
Před blesky máme skrýš
Krysy svět hlodají
A šelmy vyjí blíž
Stočená v náručí
Klidně mi něžně spíš
Pálí mne otázka
Kterou se nedozvíš
Až tady nebudu
Hyen řev utišíš?
Chvilková výpomoc
prý pomáhá představit si že mě zezadu objímá
můj anděl strážný
a tak to zkouším
po večerech když děti spí
a jo
cítím to hebké objetí
a na zádech péřovou podsádku
jeho břicha
je urostlý
mužný
a šeptá mi
uvolni se
lásko
Kamkoliv
Akce
Pusť se už do akce!
Nevadí, když nepůjde vše hladce…
Nebo snad chceš důlek vystát na svém současném místě?
To by se Ti nelíbilo jistě…
Rozhoupej se už k činu…!
Pusť se do díla, drahý synu.
Jak začneš je vedlejší.
A kde začneš? No přece tam, kde teď jsi!
Překonej strach a zábrany,
to se Ti vyplatí jistě,
zvládneš to, uvidíš,
a už nebudeš přeslapovat na místě.
Dokážeš to, chlape, já Ti věřím.
Bude to Tvé dílo,
nebudeš se muset chlubit nějakým cizím peřím.
Pojď, jdeme na to spolu,
jsem s Tebou, víš?
Palce Ti držím
a vždy Tě s radostí podpořím.
Dejme se spolu do díla, platí?
Začínámeee… TEĎ! 🙂