Ochutnat nicotu,
ochutnat prázdno,
byl z toho velký strach,
tak se tomu bránilo,
dlouho a silně.
Úsilí však vyčerpává,
pokud je dlouhodobé,
pokud je vydatné,
pokud nikam nevede.
Nevede nikam?
Vede do Nicoty,
vede do Prázdna,
které je úplné,
kde je Všechno obsaženo.
Vede nás To samovolně,
vede nás To samo sebou,
vede nás To laskavě,
i když skrze symptomy.
Jinak bychom neprohlédli,
nebyla by ochota,
nebyla by otevřenost,
nebyla by připravenost.
Rozpoznej to,
rozpoznej To,
pokud je ti mizerně,
Ono ti laskavě ukazuje

– už Mne vidíš?
Tady Jsem,
tady Jsem,
probuď se a nespi.
Vždyť jsi také Mnou…

Z pocitu samoty dávat,

dávat, i když se cítíš sám.

Oživit propojení, propojení se světem,

i s minimem energie.

S nadějí, že něco se vrátí,

aby rovnováha zachována byla.

Investovat s minimálním kapitálem,

ale s nadějí.

Výsledek odevzdat,

vše má tendenci se vyvažovat.

Kdo něco dá,

ten i dostane.

Koloběh se obnoví,

rovnováha zase nastane.

Vše se ladí,

jak je potřebné.

Kam to vlastně vede?

Není věděno.

Je to tak zásadní?

Je to tak klíčové?

A co když ne?

Být v souladu je nejvíc.

Být v souladu,

plně prožívat,

žít naplno,

o to tu jde.

Je podružné jak,

to neřeš…

Buď u všeho vědomě,

pak jsi v obraze.

A to je vlastně vše.

Je to příliš jednoduché?

A proč ne?

A to „příliš“ vypusť.

Je to krásně jednoduché,

přijmi to, jak to je.

Jsi, kde máš být,

žiješ, jak máš žít.

Nic jsi neprošvihl,

nic ti neuteklo,

vše proběhlo, jak mělo,

a i nadále probíhá.

Věci se dějí,

přestaň je hodnotit.

Jsou, jaké jsou,

jen je pozoruj.

Pozoruj je – včetně sebe,

svého chování,

tendencí a sklonů.

Co je teď silnější?

Co je silnější?

Co převládne?

Kam tě Život vede?

Odevzdáš se mu?

Jsi tu správně,

o tom není pochyb,

pochyby propusť,

jsou zbytečné.

Užívej, co je.