Archiv rubriky: Básnění

Musíme mlčet o tom, co jsme udělali malým baletkám

Hlavně prosím
nikomu
neříkej
co jsme dělali za války
Co jsme dělali
s údy malých baletek
co se neudržely v očkách jehel
Jak jsme je
postupně
semleli
a pak prodávali spícím beatnikům
coby múzické placebo

Hlavně neříkej
jak jsme nabodali
jejich hlavičky
na naostřené sirky
a vystavili na hradby
jako magickou obranu
proti miasmatu z polí

A hlavně
nebuď smutná miláčku
vždyť
z nás všech
přece
občas teče hnis

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Celá Tvoje

beze slov mě svlékni celou
a já rukou rozechvělou 
také si tě svleču
drž mě pevně
i když jsem teď celá tvoje
a nikam neuteču

ve tmě černé sytě
tvé rty mě vábí a já chci tě
ze všech sil a z celé duše
buď mi mužem
a já ti budu ženou
chci tě láskou
kterou nelze zapomenout
láskou
co hluboce vryje se
láskou
co možná bolest přinese
a srdce zlomené odnesu si z boje
i tak chci být celá
celá tvoje

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Ztrácíš se

ztrácíš se
jak zrnko písku v poušti
sluneční svit mizející v houští
jak na rtu kapka lahodného vína
jak oheň když dohasíná

náš čas krátí se jak stíny svíce
možná se nepotkáme více
plamen až celkem dohoří
a naše těla 
se zcela
do tmy ponoří
snad budu moct tě najít hmatem
a i když mě jiné tělo v té tmě možná zmate
a namísto ruky tvé chytím ruku jinou
já věřím že tě najdu

a náš čas zase bude plynout 
neúprosně
ať zastavím ho
prosím pros mě

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Zrcadlo snů

Ona je zrcadlem mých snů,
rozechvěním vodních vln.

Ona je brankou do zahrady ráje,
nadšením na konci nepatrných dnů.

Ona je světem na dosah,
šancí v osudu se najít.

Její vůli dám se napospas
za tu možnost okolního kraje
vidět, co je za zrcadlem.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Prostor

Prostor, mám rád prostor, prostor je krásná věc.
Jestli to máte podobně, přijďte o tom na pokec.
Volnost, rozlet, pohoda, spousta různých možností,
to je báječná věc.
Kdo to máte podobně, přijďte na pokec.
Lehkost přímo hmatatelnou cítím v prostoru.
Člověk by snad i zatoužil vznést se někam k obzoru.
Kdo ten prostor vymyslel? Který inženýr?
Zasloužil by Nobelovku, génius to byl.
Až vám bude těsno, odložte kravatu.
Vyhrňte si rukávy, pomalu a bez chvatu.
Vydejte se na místa, kde vás nic netlačí.
Leckdy třeba i městský park k tomu postačí.
Zhluboka se nadechněte, vydechněte s úlevou.
Všechna možná sevření nechte za sebou.
Usmějte se trochu na svět, nyní příznivý.
Kam jste se to předtím hnali? Kdo mi odpoví?
Létám, já si létám...
Pojďte se taky proletět, ochutnat lehkost bytí,
která nás všechny sytí.
Která nás sytí...

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

SOKRATES

Jen žvaníte mi do výchovy
Zapalujete pochodně
Žonglujete tu mými slovy
Hloupě a taky nevhodně
Dnes tedy soud váš rozhodne
O právu nebo o neprávu
Za to že žil jsem svobodně
Vypiju číši bolehlavu

Nač z mladých dělat velkochovy
Já protestuju rozhodně
Jenom se smějte staříkovi
Jde o život - jde o hodně
Co dobré je a co už ne
O tom dnes podáte tu zprávu
Za to že žil jsem svobodně
Vypiju číši bolehlavu

Mraky se valí nad hřbitovy
Nežil jsem život neškodně
Zde končí cesty poutníkovy
Odejdu bohy odškodněn
Ať tedy hlas váš rozhodne
Na to teď sázím svoji hlavu
Za to že žil jsem svobodně
Vypiju číši bolehlavu

Jen vyřiďte to Platónovi
Než připluje loď do přístavu
Než večer obzor zoranžoví
Vypiju číši bolehlavu

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

O tom to je

Je a není,

existuje a zároveň neexistuje.

Paradox? A proč ne?

Existence a neexistence jsou

dvě strany stejné mince.

Nic… Vše, co tu je

a není zároveň.

Nic je i není Jedním.

Je vším, co je i není zároveň.

Co o tom říci?

Slova na to nestačí.

Je tím, co zůstane,

když vše iluzorní zmizí.

Je tu vždy (a přitom i není).

Hádanka, kterou nelze rozluštit.

A o tom to je…