Archiv rubriky: Básnění

Kamenem

Stojím uprostřed cesty,
vyhřívám se na slunci.
Déšť ze mne prach smyje:
Turisto, nešlapej prosím po mně.

Měsíční svit mě za noci rozjasňuje,
přesto zvěř po mně dupe.
Kanci do mě rypákem šťourají,
proč, zvířata, nespíte?

Přítel strom z větvoví pavučinou stínů mě přikrývá,
slastný stín v poledním slunci.
Větru zpěv mě zklidňuje.
Nerušen, dokáži sebe pochopit.

Zoufale Tě prosím, Matko:
Cestu nech zarůst křovím,
trnkový val postav do cesty necitlivému životu,
živlu mého zmaru.
Nech mě v klidu být.

Studený kameni,
nestůj ve stínu.
Vstřebej světelný paprsek do sebe,
ať Tě ozařuje.

Modrá borovice,
šumíš ve větru.
Tvým slovům rozumím,
přesto Babylón z nesmyslů mezi námi.

Schoulená
jako fena v koutě
žadoníš vysát morek z kosti
rozbité studeným kamenem,
člověkem.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Poutník pod hvězdami

Předchozí noc a dnešní ráno
žíznil jsem více než hladověl.
Dnes z horského pramene piji,
čerstvě popadané mandle na cestě u horské vesničky syslím do kapsy,
pomeranče trhám ze stromů,
blumovité sladké plody s nejednou peckou žvýkám,
navoním dary přírody květy aloe vera.
Pro dnešek nasycen,
uspokojen.
Vystupuji na vrchol hory
sálající mužskou energií
se ztopořeným kamenným falem.
Vzrušení z vrcholu rozdýchám sestupem do vesničky v údolí,
potkávám usměvavé lidi.
Jste krásní,
avšak dnes mi bude lépe v horách.
Šlapu do stráně na horský hřeben,
spojující jing a jang.
Na dohled hora-žena
se tyčí naproti mužské
od chvíle,
kdy se zalíbila Eva Adamovi
a Adam Evě.
Na sklonku dne
nacházím místo k odpočinku líbezné
pod vonícími mandlovníky
na travnaté plošině uprostřed hřebene
mezi mužem a ženou.
Jsem prstenec,
cítím smír a harmonii.
Spojuji.
Slunce zapadá,
kouzlí červánkové nebe,
ohnivá křídla proudí k božské ženě,
hladí ji měnící, barevnou rozkoší.
Barvy tmavnou,
ovce bečí a zvonkohrou dávají údolí dobrou noc.
Psi doštěkali.
V údolí,
ve skalách,
na hřebeni
vládne klid.

Ochlazené tmavě modré nebe
vylézá z černých obrysů hor.
Nebeský oblačný pták s roztaženými křídly
stojí na protějším hřebeni.
Usíná,
roztažená křídla před nocí zakrývá.
Sám se schovává a mizí.
Dovolí hvězdám svítit.

Orion a Labuť na sebe zamilovaně hledí.
K doteku blízko,
navěky vzdáleni.
Kde Tě najdu, lásko?
Láska se skrývá v Tobě.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Skončil jsem tam, kde jsem nechtěl být

Na ulici mi nepodal ruku smradlavý bezdomáč
a nechtěl se bavit se mnou bezducháč.
V soutěži krásy mi nabídli zametat vyteklý botox,
mou hudbu nehraje vypnutý jukebox.

Kurva nechce moje peníze
a s literárním světabolem si kundu sotva vylíže.
Ani milovaná Mary J mne nedostává do stavu beztíže.
Začnu znovu a líp… asi.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Dlouhý den

Poslední paprsek nejdelší slunečné chvíle v roce zeslábl a v ten moment jsem na kůži pocítil chlad. Rekapitulovat prožité ve mně probudil joint a pivo, žižkovské kombo. Chybí jen václavská klobása a můžeme hovořit o pražské trojici.

Štěstěna mě obdařila schopností vypouštět nepodstatné. Mantra unikla ze všedního koloběhu, odlákala pozornost a vzduch zhoustl. Proti mně prošlo ulicí mnoho lidí. Ve svých obličejích zvrásčili čelo v rozbouřené moře. Kůže na rukách v receptory skryté krásy se zvlnila. A duše od zloby se odpoutala. Mysl do jednoho bodu upřena, rozplétala zamotané slunce, zanesené zavátým pískem. Tak chutná pouštní duna, ke které každý z nás s jistotou dojde.

Voda osvěží a lze po ní plout dál, smrtelné rány ztratí na vážnosti. V deltě lze s mořem splynout hladce. Pokud ti rybář neprotrhne háčkem chřtán a nechytí tě do záchranné sítě. Vyslovit protest proti tvému odchodu může jen papež žijící s úctou k životu.

V zajateckém táboře chybí čubka, místo ní talár krmí lží odklizené osoby. Skryt mezi čtyřmi zdmi zrealizovals plán: STÁT SE NEVIDITELNÝM. Projít skrz ztracený dav nepozorován. Zbaven všeho a všech, cítit radost z toho být sám.

Společnost nepřijímá devianty. Bojí se jejich pravdy. Samotáře baví nepochopení vzdálených.

Stačí jedno slunce přes den a poté vysvitne tulákův měsíc.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Kolik mám ještě

Kolik mám ještě zbloudilých ptáčat
schovaných v lemu krajiny z krajek
zpěváčci uondaní na konci noci

čekají na další tón
uprostřed prázdna
očividně

Kolik mám ještě zbloudilých vran
trčících hlavy do nezoraných lán
zlodějíčci trpěliví ve dne i v noci

číhají nevině na vše ještě živé
seberou
nezkrotní

Kolik mám ještě kapek fantazie
k lapení hříšníků a záchrany obětavých

Kolik? Nikolik.

Došel dech.

Chci si jen hrát
na to, že mám.

Na refrén.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Očekávání

Očekáváš to, co schází
romantický výhled na oceán
hojnost ve spíži
bohatství na kontě
ukojení na těle
moudrost v hlavě
uznání na papíře
zdraví – kde to je (?)
lásku člověka.

Kdo čeká, najde
kapající kohoutek
tygra ve spíži
v kapse díru
prázdnou postel
zabydlenou kocovinu
vlastní zodpovědnost
a milovaného - Boha.

O čem to celé je?
O tom.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Monogramy

To chmýří, které poletuje
kol tvých představ
Ten vjem, že blázni blázní
si pár chvil představ

Ta hra na budeš – budu
Ta střelná směs do sudu
Ten výbuch citů, pocitů
a venku vichr kvílí tu

Dva monogramy na zvonu
A život krásný do skonu...

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Osamělost

Oloupaná kůra stromů
Můžeš? Chceš? Běž raději domů!
Povalen podzimem v trávě list
Jsi si jist?

Číst v Tobě je jak luštění písem
Podivná tíseň a kamenný obelisk
Vyplatí se risk?

Přemýšlíš, nevíš, nech to být
Setmění nezmění tvůj holobyt...

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Ve vteřinách

Pozorovat vteřinovou ručičku
v mírných záškubech
Pravidelná, jako vlastní dech
Dobíhat maraton, padnout
Zvítězit – nad sebou samým
Nemyslet, nemyslet
Nemyslet už vůbec nad ničím
Zničit a znovu vybudovat
Studovat plán a vzkřísit naději
V ději se přestat orientovat

Pozorovat vteřinovou ručičku
v mírných záškubech
Pravidelnější, než vlastní dech
Dotikat
Dotyky přes dotykový displej
Dodýchat
V kruhovém pohybu ustanout
Vteřinovou ručičku
osičku života hodináře zastavit...

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Motýlicí

Chci stát se motýlicí.

Mít drobné tělo a křehká křídla.

Nechat se unášet větrem

a konejšit sluncem

z louží pít

hltat těžké kapky nektaru

v barevných květech

takovou radostnou motýlicí

chtěla bych být

na celé tři dny

all-inclusive.