1. Tereza Fricová – Proč tak blbě
2. Tereza Fricová – Jemnoduchá
3. Tereza Fricová – Vášeň, Michaela Isabela – Po koupeli
1. Tereza Fricová – Proč tak blbě
2. Tereza Fricová – Jemnoduchá
3. Tereza Fricová – Vášeň, Michaela Isabela – Po koupeli
Co je to grál?
Snad zákon vesmíru,
Stařec ho uslyšel na hoře Pamíru.
Zavolal slova zlosti a ty se vrátili k jeho lítosti.
Jo, rezonance, to je síla, vzduchem letí, rozechvívá.
To je všechno? Co je dál?
Stařec sedí, naslouchá…
Ach ano, umřel král, ať žije král.
Jo, ze smrti je život a ze života smrt
… stařec s sebou kapku trh …
To je všechno? Co je dál?
Stařec chvíli sedí, na tmu kolem hledí.
Jo, noc a den a den a noc,
Točí se vše možná moc.
To je všechno? Co je dál?
Stařec sedí, pozoruje, co se všechno kolem děje…
Jo, perpetum mobile ještě tu není, překáží maličko neznalé tření.
Až budem věděti, jak se má mazati, přežijem století …
To je všechno? Co je dál?
Stařec se usmívá, v sebe se zadívá – je ticho…
Letí pták okolo, zavadí o kolo,
Zavadí o práci, zhrozí se počasí.
Letí pták okolo, bolí ho koleno,
Bolí ho pařátky, hraje si s poupátky.
Letí pták okolo, opře se o molo,
Opře se stromy, spustí tím polomy.
Letí pták okolo, zapěje Hohoho,
zapěje Tralala,
zapěje Rykyký,
zapěje Bumbumbum,
zboří tím celý dům,
zboří tím chalupu,
přistane v kalupu.
Přistane na poli, zaseje cokoliv.
Zaseje písničku, vytvoří větvičku,
vytvoří nový les, vznikne tím nová ves.
A tak jsou proměny s ptačími ozvěny.
Večer, až půjdu spát,
Přeji si, abych tě mohla hřát,
Přeji si, abys hřál ty mne
A otevřely se dveře tajemné.
Večer, až půjdeš spát,
Nech si o mně něco zdát,
Něco, co tě provoní
A na mne tě naladí.
Večer, až půjdem spát,
Zhasnem lampy, usne řád,
A my spolu budem psát
Ty řádky života, co každý rád.
Večery pod lampou, večery psaní,
Večery s nudou svou, večery hraní.
Večery pod dekou, večery snářů,
Večery pramenů, večery lhářů.
Večery tajemství, večery hájenství,
večery smíchu … na sto let díků.
Večery vánku ukládaj k spánku,
Hlazení, česání při nočním vánku.
Proč nic nedělám?
Proč v nic nedoufám?
Proč se mi nic nechce?
Proč se neléčím?
…já se rozkoukám..
udělám krok
a kolem mě tancuje rok,
a kolem mě tancuje smrt,
kterou já nechci.
Já musím začít pomalu,
Začít tvořit život,
Začít tvořit pokradmu, že:
Že dokáži mít ráda sebe,
Abych mohla tvořit tebe,
Abych mohla jezdit řeku,
Abych mohla prodat deku,
Abych mohla hladit děti,
Abych mohla setřást smetí,
Abych mohla zpívat v sobě,
Bych mohla vyrůst v tobě,
Abych mohla chodit venku,
Abych mohla zpívat v šenku,
Abych mohla shodit starou
A začít žít víru novou.
Abych mohla radovat se,
A pak usnout, milovat se,
Abych mohla koulet trávu,
Abych mohla tančit k ránu,
Abych mohla běžet světem,
Radovat se z vůní květen,
Radovat se ze žití
… tím svrhnout bludné zakletí …
Kdy psát báseň? Kdy psát?
Kdy rukou táhnout modrou tuž a myšlenky nechat vlát?
Kdy začít tancovat? Kdy kroky k hudbě spojit?
Kdy nechat tělo rotovat a hudbu nechat tělem projít?
Kdy začít malovat? Kdy barvu nanášet?
Kdy začít štětec měkký do barevné studánky namáčet?
Kdy začít milovat? Kdy začít žít?
… teď.
Báseň mého štěstí, báseň mého vánku,
Život žiji, život plyne –
já se těším spánku.
Báseň mého štěstí, báseň mojich dní,
Život žiji, život piji –
jako poustevník.
Báseň mého štěstí, báseň která vzniká,
To je život v jiném rytmu –
den již neuniká.
Báseň mého štěstí, báseň mého tvoření,
To je život v budování –
moje koření .
Báseň mého štěstí, báseň mého smutku,
Život slyším, život piji –
dotýkám se skutku.
Báseň mého štěstí, báseň mého života,
Život ťuká, život tepe –
v srdci klokotá.
Báseň mého štěstí, báseň cesty mojí,
To je radost, to je volnost –
rány se tak hojí.
Báseň mého štěstí, báseň prožívání,
To je tady, to je dýchat –
to je přijímání.
Báseň mého štěstí, báseň mého života,
Báseň, která klestí cestu –
světlo se v ní mihotá.
Báseň a srdce, báseň a povídka,
Je to tak prosté – jak zahrádka koníka.
Koníka v řece, koníka na poli,
koníka v sobě, který mi napoví,
že jedu za hlasem, co roste v trávě,
že projdu svým krajem – a to teď právě.
Tímto přijměte milé pozvání na Poetické otvírání v rámci letošního festivalu Den poezie.
S autorskou tvorbou tentokrát vystoupí Tereza Fricová, Jana Gregorová, Iveta Havlová, Irina Kolaříková, Radka Košňarová, Klára Ludvichová, Alena Nezbedová, Marek Schejbal a Pavel Třešňák. Hudba Jaroslav Beran.
V první části večera uslyšíte texty s tématem Odpojení a po pře-stávce pře-stupu texty na téma Spojení.
K vidění budou některé exponáty z výstavy Umění Nic, která nyní probíhá v Jazz Café Fany ve Slaném.
TO JEDINÉ
Užij si to teď
Nebo už nikdy
Nic jiného není
Než teď.
Teď je dnes
Teď je zítra
Teď je včera.
Teď nemusíš hledat.
Je tady a teď.
Odevzdej mu
svou života šeď.
Teď křič
Teď se raduj
Teď plač
Teď miluj
Teď buď šťastný!
Nebo to sbal
a zhasni.
I tebe jsem, kráso odhalila,
i když často ty se měníš,
a svůj šat převlékáš,
i ty jsi pouhou iluzí,
pokud venku přebýváš.
Krása skutečná – není to
že hnědé, modré velké oči
plné rty a dlouhé řasy
ale síla srdce, jiskra v očích
moudrost slov a ctnost.
To jediné je pravou krásou,
která svůj vzhled nemění.
To je krása na věčnost.