Aby bylo možné během pandemie úspěšně chránit své fyzické i duševní zdraví, bylo od nás vyžadováno, abychom se přizpůsobili novým okolnostem. Méně přímých kontaktů a větší fyzická vzdálenost. Tato omezení byla přijata téměř univerzálně, což se ukázalo jako nezbytné k omezení šíření infekce v době, kdy nebyla k dispozici žádná specifická antivirová léčba nebo vakcína. Dopad těchto preventivních opatření na každodenní život byl respektován a řada společenských aktivit – jako je sport a hudba – byla odložena nebo zrušena. Mnoho zemí se zpočátku omezovalo pouze na velké sportovní soutěže a koncerty, ale postupně se zákaz rozšířil na všechny sportovní a kulturní události.

Lidé hudbu považují za nedílnou součást svého života.

V každodenních podmínkách lidé využívají hudbu jako pozadí při své práci, studiu, domácích činnostech nebo sportu. Přestože v těchto situacích nemusí být hudba hlavním zaměřením pozornosti, lidé intuitivně vědí, jak si vybrat a sladit hudbu s jejich různými poznávacími a emocionálními potřebami. Byly použity různé přístupy k měření způsobů, kterými jednotlivci používají hudbu v každodenním životě. Zatímco někteří používaly kvalitativní analýzy založené na rozhovorech nebo deníkových záznamech, ostatní navrhli kvantitativní dotazníky k identifikaci typů hudebního využití. Ačkoli se tyto studie liší ve svých metodách, všechny poukazují na podobné faktory jako hlavní funkce poslechu hudby, včetně regulace emocí, kognitivních potřeb nebo jednoduchého rozptýlení nebo pozadí jiných činností.

Hudba nám pomáhá.

Hudba představuje hluboký osobní prožitek, ale zároveň ji sdílíme i s ostatními lidmi, kteří mají podobný hudební vkus a sdílejí s námi podobné hodnoty. Hudba je komunikační prostředek, vytvořený v sociálním kontextu. To bylo prokázáno ve studii zaměřené na sociální propojenost a sounáležitost u jedinců vyrovnávajících se s posttraumatickou stresovou poruchou, sociální identitou a soudržností mezi skupinami imigrantů, nebo při řešení ekonomické krize. Přestože sociální interakce během první vlny COVID-19 byly omezené, v mnoha zemích našli lidé kreativní způsob, jak si poslechnout hudbu společně. Scházeli se na balkonech, na ulici nebo online.

V dnešní době díky online webům a sociálním médiím, které jsou již běžnou součástí našeho života, je poslech hudby dostupnější. Zejména mladí lidé jsou motivováni touto potřebou zábavy a sounáležitosti s ostatními. Během pandemie, kromě možnosti poslouchat již existující hudbu, byla v reakci na krizi vytvořena řada typů hudebních klipů. Pro tuto studii identifikujeme čtyři takové typy: (1) Satira: humoristické hudební klipy, které se zabývají zvládnutím lockdownu; (2) Spolupracující umělci, kteří vystupují společně na dálku, obvykle hrají pop music nebo klasickou hudbu, přičemž každý umělec hraje jednu část; (3) Koncerty v prázdných sálech, které jsou přenášeny živě nebo nahrané v sálech bez publika; a (4) Domácí koncerty: někteří hudebníci nahráli z domova „osobnější“ intimní vystoupení. Tyto klipy jsou vytvářeny jednotlivci nebo ve spolupráci a jsou distribuovány prostřednictvím sociálních médií.

Hudba má mnoho dalších blahodárných účinků.

Chtěli jste někdy začít hrát na hudební nástroj? Nyní je nejlepší příležitost. Pokud se ptáte sami sebe, proč byste trávili čas a peníze novým koníčkem, o kterém jste nikdy předtím nepřemýšleli, možná vás přesvědčí o mnoha fyziologických výhodách učení se hudbě. Studie provedená Americkou psychologickou asociací na lékařské univerzitě v Kansasu zjistila, že hraní může pomoci udržet kognitivní schopnosti, bez ohledu na to, zda budete i nadále pokračovat. Účastníci studie podstoupili zhodnocení svých kognitivních schopností, včetně verbálních funkcí, paměti a pozornosti. Experiment zjistil, že ti, kteří studovali hudbu nejdéle, měli nejlepší výsledky, následovala další skupina hudebníků. Nehudebníci dosáhli ve všech testech nejnižšího skóre. Hudební dovednosti poskytovaly jasnou výhodu těm účastníkům, kteří hráli od mladého věku, a čím mladší byli, tím lépe. Pro studenty vysokých škol, kteří chtějí z těchto kognitivních výhod vytěžit maximum, je nyní velmi vhodný čas začít.

Kromě toho, že učení a přehrávání hudby má neuvěřitelnou schopnost regulovat náladu a snižovat stres. Je známo, že samotný poslech snižuje srdeční frekvenci a krevní tlak, což jsou dva faktory velmi úzce spojené se stresem. Bylo zjištěno, že hudba také zmírňuje bolesti při porodu, zlepšuje paměť, snižuje depresi, navozuje spánek nebo pocit štěstí. Hudba nabízí řadu mentálních výhod, které by mohly být obzvlášť užitečné během pandemie COVID-19, která byla a stále je pro každého zvlášť stresující. Naučit se na hudební nástroj není tak složité, jak si myslíte. Sama hraji na housle. Stačí si najít nástroj, který vám bude vyhovovat. Hudba je především neuvěřitelně obohacující. Láska k hudební tvorbě a výkonu vás může přiblížit tolika lidem a může nabídnout něco, co je zábavné a potěšující. Transformující síla hudby, která zlepšuje životy, byla málokdy předtím tak výrazná jako teď.

Zdroje k rešerši.

Burton, Alexis. Motivation and Performance in the Time of COVID-19. Piano Magazine: Clavier Companion [online]. 2020, 12(3), s. 40-43 [cit. 2020-06-01]. ISSN: 2643-0673. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com.ezproxy.techlib.cz/ehost/detail/detail?vid=18&sid=526e7a8a-9c38-43cd-bc4b-f423fe61b131%40sessionmgr101&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#AN=144916109&db=a9h

Clements-Cortés, Amy. et al. Music and Music Therapy to Support Mental Health and Wellness. Canadian Music Educator/ Musicien Educateur au Canada [online]. 2020, 62(1), s. 59-62 [cit. 2020-10-10]. ISSN: 0008-4549. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com.ezproxy.techlib.cz/ehost/detail/detail?vid=10&sid=526e7a8a-9c38-43cd-bc4b-f423fe61b131%40sessionmgr101&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#AN=146136238&db=a9h

Cuff, Gavin. Column: Pick up an instrument during COVID-19 free time. The Daily Game Cock [online]. 2020 [cit. 2020-06-14]. Dostupné z: https://www.dailygamecock.com/article/2020/06/column-pick-up-an-instrument-during-covid-19-free-time-opinion-cuffree-time-opinion-cuff

Hick, Brian. When the Music Stops … when the venues close and choirs are silent. Musical Opinion [online]. 2020, 1522, s. 3-5 [cit. 2020-04-01]. ISSN: 0027-4623. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com.ezproxy.techlib.cz/ehost/detail/detail?vid=29&sid=526e7a8a-9c38-43cd-bc4b-f423fe61b131%40sessionmgr101&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=142857127

Philippe, Antonini Roberta. et al. Adaptation and destabilization of interpersonal relationships in sport and music during the Covid-19 lockdown. Helyion [online]. 2020 [cit. 2020-10-14]. Dostupné z: https://reader.elsevier.com/reader/sd/pii/S2405844020320557?token=E50A3734C5BB6269BE9534DDDEE30DA45705B9C19ADC6B9D4C9F78D352AACFF77DA6D34BF80F34971099B27F2CE5218A&originRegion=eu-west-1&originCreation=20210427074646ginCreation=20210427074646

Ziv, Naomi. et al. Music and COVID-19: Changes in uses and emotional reaction to music under stay-at-home restrictions. Psychology in Music [online]. 2021 [cit. 2021-04-02]. Dostupné z: https://apps-webofknowledge-com.ezproxy.techlib.cz/full_record.do?product=WOS&search_mode=GeneralSearch&qid=1&SID=F1O926us4YM6U2CN4Y3&page=1&doc=1

Pandemie koronaviru svým vývojem určuje důležité změny v našem současném životním stylu.

Od svého prvního objevení v Číně (provincie Wu-chu-pej) v prosinci 2019 do 30. července 2020 celkově onemocnělo 10,2 milionů a podlehlo ji přes 503 000 lidí po celém světě.

Jedním z důležitých rysů pandemie je narušení spánku.

První dopad tohoto byl zaznamenán u čínské populace z Provincie Hubei. Srovnání provincie Hubei s jinými ne-endemickými čínskými provinciemi během dvou týdnů v únoru 2020 na základě dotazníku StressResponse Questionnaire (SRQ) a Pittsburghského indexu kvality spánku (PSQI) ukázalo, že emoční stav a chování účastníků v Hubei se zlepšilo, ale kvalita spánku se nezlepšila. Rovněž u indického obyvatelstva byla úroveň úzkosti vysoká. Nicméně indičtí autoři zjistili, že pravděpodobné potíže se spánkem jsou vyvolané strachem z nákazy koronavirem, nezaměstnanosti a ze sociálních médií.

Také dlouhodobý pobyt doma vyvolává v lidech osamělost a ztrátu sociálního kontaktu, jsou omezeny kulturní akce a společenský život, což vše působí negativně na kvalitu spánku.

V poslední době se ale poruchy spánku objevují i u lidí, kteří Covid-19 prodělali. Samotná nemoc zřejmě ovlivňuje i nervový systém. Po uzdravení lidé hlásí problémy s pozorností, bolestmi hlavy, bolestmi svalů a ze všeho nejčastěji právě s nespavostí.

Podle lékařů věnujících se spánkové medicíně nemůže doplněk stravy nahradit zdravý spánek. Vědci věnující se této oblasti doporučují vytváření si rutin, například probouzet se a chodit spát o víkendu stejně jako ve všední dny, pravidelně chodit ven a také snížit používání moderních technologií, především omezit „modré světlo“ mobilních telefonů těsně před spaním.

Příjemné prostředí pro spánek

Mějte ložnici kvalitně zatemněnou a odhlučněnou. S hlukem z ulice Vám mohou pomoci také špunty do uší či kvalitní hudba do sluchátek. Před spaním je vhodné pokoj vyvětrat a udržovat teplotu mezi 18 a 21 °C.

Čemu se večer vyhnout a co naopak posílit?

V pozdním odpoledni a večer nepijte kávu, silné povzbuzující čaje či jiné energetické nápoje. Před spaním také není vhodné kouřit. Alkohol sice dokáže navodit ospalost, avšak v průběhu noci může narušit kvalitu spánku. Vyhýbejte se večer těžkým, sladkým či silně kořeněným jídlům nebo hladu. Optimální je jíst naposledy 3 hodiny před ulehnutím. Zařaďte do každého dne zklidňující rituál před ulehnutím do postele. Pomoci může např. relaxace, uklidňující jóga, čtení knížky, horká koupel. Vyhněte se řešení stresujících záležitostí a důležitých témat. Ráno je stále moudřejší večera!

Přišel leden a nad Prahou se v odpoledních hodinách snesly první velké sněhové vločky, které postupně ve večerních hodinách přecházely v silné sněžení. Až sněhový poryv městské střechy přikryl úplně.
„Bene jsem z toho večera pěkně nervózní,“ oznámil Jan Hoffman svému asistenčnímu psovi a došel si pro černé sako, které mu mělo ležet přehozené přes židli, ale nebylo tam. Ohnul se, zdali mu neleží na zemi. Leželo. Nahmatal ho prsty, zvedl ho a oblékl se.
Pes zavrtěl ocasem a mokrým čumákem se dotkl jeho dlaně, jakoby chtěl říci, ty to zvládneš. Hoffman se k němu sklonil a pohladil ho po hlavě.
„Slyšel jsem, že dneska začalo chumelit. Z toho nemám moc velkou radost.“ Přešel do chodby a pes za ním. „Hele, Bene! Dneska se mnou jít bohužel nemůžeš. To se nehodí, víš?!“ Pes mu dal přední packy do klína a zakňučel. „Co se dá dělat,“ dodal ještě Hoffman.
Věděl, že na levé straně mu leží černé zimní kožené boty, které měl nyní důkladně vyčištěné od hotelové služby. Obul se a vzal si z věšáků teplý tmavohnědý kabát a rukavice. Vzal za kliku a ve dveřích řekl: „Neboj, Bene! Až se vrátím, tak půjdeme spolu ven, jo!“ A usmál se na něho.
Dole na ulici to bzučelo auty a lidmi. U vchodu uslyšel hovořit portýra s jedním hostem. Přišel k němu a poprosil ho, zdali mu nemůže chytit taxíka, až kolem pojede. Muž se nejprve neochotně zatvářil, kdo ho ruší z rozhovoru, ale když se zadíval na Hoffmana, zjistil, kdo před ním stojí. „Samozřejmě pane.“ Stále hustě sněžilo a v dáli hrála hudba z nedalekého baru.
Jan Hoffman mezitím čekal s hlavou mírně zdviženou a cítil, jak mu v rychlém sledu padají do tváře studené vločky a v mžiku mizí. Vzpomněl si, že jako desetiletý chlapec měl houslový koncert. Byl velmi nervózní z vystoupení, jelikož jeho číslo bylo v druhé polovině večera. Proto ho jeho učitel pan Douša vzal ven, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Před kostelem jenom občas přešel člověk či přejelo auto. Jinak byl božský klid.
„Když se pořádně zaposloucháš. Uslyšíš, jak padá sníh.“
„No, jo. Máte pravdu.“ Usmál se chlapec, rozevřel ruce, zaklonil hlavu a zatočil se dokola „Je to takové jemné šumění.“

Jak byl ponořen do svých myšlenek, neslyšel, že ho někdo volá. Až za moment ucítil na sobě něčí paži. Uvědomil si, že je to portýr a informuje ho, že přijel taxík. Ale než stačil udělat krok, najednou z hotelu vyběhla žena a rovnou do auta. Ještě stačila jim oznámit: „Promiňte, pospíchám.“ A ufrnkla pryč.
„No, to snad není možný! Ta drzost!“ řekl naštvaně Hoffman. „Taky pospíchám!“
„Zavolám vám nového. Prosím o moment strpení.“
Mladík nervózně přešlapoval na chodníku, ale během chvilky již seděl v přivolaném taxíku. Řidiče poprosil, aby jel rychle, že pospíchá. On ho ujistil, že se nemusí obávat. Koně pod kapotou zaržály a uháněly cvalem ulicemi starého města k Akademii múzických umění na Malostranském náměstí, kde se tento večer vyhlašují ceny v klasické hudbě Classic Prague Awards. Cesta se zpočátku zdála bezproblémová. Průjezdná od sněžných pluhů, semafory na křižovatkách svítily jen zeleně, zřídka blikla červená. Ale, co čert nechtěl, dva kilometry před cílem, se vytvořila dlouhá kolona aut. Vždy se popojelo o několik metrů a opět se stálo. Hoffmana polil studený pot, dostal strach, že takhle přijde pozdě. No, to bude ostuda, pomyslel si. Proto řidič vystoupil z auta a šel se podívat, co se ve předu děje. Uviděl dvě čelně nabouraná auta. Jedno auto nedalo určitě přednost druhému, které vyjíždělo z postranní ulice, přemýšlel. Od policie zjistil, že uvolnění cesty ještě nějakou dobu potrvá.
Inu, co teď? Čekat tady, to nepřipadá v úvahu, nebo si vzít tramvaj a dojet tam? Ale sám to nezvládnu, jenom s pomocí další osoby, povzdechl si zkroušeně mladík. Naštěstí řidič taxíku byl ochotný ho doprovodit. Zaparkoval s autem na chodníku a dal vědět policii, že za okamžik přijde. Když dorazili do Akademie, tam si pořadatele převzali Hoffmana a uvedli ho do velkého sálu Martinů, kde večer již běžel v plném proudu. Sotva usedl na místo, uslyšel porotu složenou z pěti význačných hudebních umělců vyhlašovat své jméno. „Talentem roku v nominační kategorii se stává Jan Hoffman.“ Mladík sebou trhl, jelikož ho výsledek mile překvapil, a byl rád, že to stihnul. Převzal od poroty ocenění. Cena se ukrývala uvnitř v modré krabičce, kterou následně otevřel, a prsty zjistil, že je to křišťálová soška s nějakou notovou rytinou. Nedokázal ji přečíst, jelikož nebyla v Braillově písmu. Ale za okamžik dostal odpověď. Takže je to část s Janáčkovy partitury Glagolské mše, říkal si.
„Jak již mnozí víte,“ pokračoval jeden s členů poroty. „Pan Hoffman před dvěma lety měl vážnou autonehodu, při které utrpěl silný otřes mozku a následně oslepl. Nebylo to pro něho vůbec snadné, jelikož se musel adaptovat na novou situaci a postupně přicházet na to, jak věci dělat jinak. Učil se s nimi poprat a dělal vše, aby je překonal. Nyní již koncertuje v největších sálech v Evropě, ale i ve světě.“ Sál propukl hřmotný potlesk a Jan Hoffman si uvědomil, že to vše, co se tady v sále děje, je jeho zásluha. Usmál se, ale přitom cítil, jak se v jeho očích objevily slzy. Byly to slzy štěstí.

V roce 2017 si celý svět připomíná 300. výročí narození jednoho z největších a nejuznávanějších českých houslistů a skladatelů Mannheimské školy první poloviny 18. století.

Jan Václav Antonín Stamic se narodil v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) 19. června 1717. Byl vnukem jircháře z Pardubic, rodina však pocházela ze slovinského Mariboru. Prvním učitelem houslí se stal jeho otec Antonín Ignác, jenž byl kantorem při místním chrámu a školy. V letech 1724 – 1728 navštěvoval Stamic partikulární školu v místě svého rodiště. Studenti v této škole se učili latině, poesii, rétorice a základům filozofie. Zde získal i hudební vzdělání, které bylo soustavně prohlubováno jeho otcem.
Když bylo chlapci jedenáct let, poslali ho rodiče do jezuitského gymnázia v Jihlavě. Vedle studia se věnoval i hudbě. Prostředí školy mělo značný vliv a blahodárný účinek na další rozvoj jeho talentu.
Stamic vyrůstal stále v českém prostředí, kde i hudba k němu hovořila českou řečí, zejména v lidovém projevu. Značně na něho působila i hudba, která byla horlivě pěstována na okolních zámcích – obzvlášť v Jaroměřicích nedaleko Brodu.
Po ukončení šestiletého Jihlavského gymnázia, pokračuje Stamic v roce 1734 jako sedmnáctiletý mladík na dvouleté studium filozofie do Prahy. Právě v Praze završuje své všeobecné i hudební vzdělání, která pro něho znamenala velmi důležité období v dosavadním životě. Jeho velká píle a houževnatost není jen ve všeobecném studiu, ale hlavně ve studiu houslí. Dělá neobyčejné pokroky. Dokonce komponuje své první skladby. A proto ve svých 24 letech stojí před volbou co dále. Toužil po cestě houslového virtuosa, vždyť ho k tomu přímo nutila skutečnost, že svůj nástroj dokonale ovládal. Ovšem možnosti uměleckého uplatnění, které se mu v Čechách nabízelo, bylo malé a ještě se zúžilo vlivem politických poměrů, které Prahu po přestěhování královského dvora do Vídně zasáhlo. Praha se stala najednou provinčním městem. Zbývala tedy jen cesta do ciziny.
V roce 1741 trvale odchází do ciziny, ve které nalezl svůj druhý, ale i trvalý domov, velmi dobré existenční zajištění i vrchol svého kompozičního umění. Vstoupil do kurfiřtských služeb v Mannheimu. Na dvoře se mu nabízely velké možnosti. Využil je jako mistrný houslista i jako vynikající hráč na violu d´amour, kontrabas a violoncello. Velká potřeba hudby na kurfiřtském dvoře ho téměř vyzývala, aby se pokusil napsat několik samostatných houslových koncertů pro dvorní kapelu. Jeho první skladatelské pokusy byly uvítány členy orchestru se značným úspěchem.
Stamic ve svých koncertech vnášel do dosavadního houslového umění zcela nové a zajímavé prvky. Nemínil tvořit skladby pro housle, které byly interpretovány jen na koncertech dvorní kapely. Přistoupil na velmi složitý styl, na němž své houslové skladby založil, a ten se stal i výrazem jeho vlastního názoru na mistrovskou hru na housle. Tato metoda byla potom nejedním houslistou napodobována. Byl to opravdový a zasloužený úspěch mladého umělce.
Pověst o jeho umění brzy pronikla i do jiných měst. 29. června 1742 dostal pozvání do Frankfurtu, aby zde uspořádal svůj koncert pro violu d´amour a violoncello. Úspěch, kterého dosáhl při korunovaci Karla VII., mu dopomohl k tomu, že mu byl po nástupu nového kurfiřta Karla Theodora zvýšen plat. Za vlády kurfiřta Karla Theodora, který nastoupil roku 1742, začal orchestr získávat světové proslulosti. Rušný umělecký život na jeho dvoře, na který pronikly myšlenky francouzského osvícení, vedl přemýšlivého Stamice daleko více k hlubšímu studiu orchestrálních skladeb a skladeb vynikajících umělců, kteří byli zváni ke dvoru.
V roce 1744 se sedmadvacetiletý Stamic oženil s Marií Antonií Lünebornovou. Za nějakou dobu se jim narodili dva synové Karel Filip, pozdější člen mannheimské kapely a Antonín Tadeáš Jan se později stal učitelem světoznámého virtuosa na housle Rudolfa Kreutzera a Bedřicha Viléma Pixise.
V průběhu roku 1747 byl pozván do Stuttgartu, kde měl být jmenován do funkce dirigenta dvorní kapely. Ovšem toto místo odmítl a zůstává v Mannheimu.
Však s velkým úspěchem koncertuje v Paříži, kde vystoupil poprvé 8. září 1754. V Passy u Paříže dirigoval s velkým úspěchem orchestr Alexandra Jana Josefa Riche de la Poupliniéra a v Tuilleriích se zase uplatňoval jako dirigent v rámci tzv. Concerts spirituels, na nichž právě propagoval nový nástrojový sloh mannheimské školy. Koncerty, které v Paříži Stamic uvedl a dirigoval, vyvolaly zcela mimořádnou pozornost.
V době, kdy Stamic působil v Mannheimu, byla tamní dvorská kapela na vysoké technické úrovni a v plném hudebním rozkvětu. A povznesla se k nejproslulejším tehdejším evropským orchestrům vedle Paříže a Vídně a stala se nejdůležitějším evropským střediskem.

Osud, který mu byl vyměřen, mu však nedopřál, aby se mohl těšit ze svých úspěchů. Předčasná smrt Jana Václava Antonína Stamice – zemřel 27. března 1757 v Mannheimu – znamenala pro hudební život ztrátu velmi nadaného, originálního skladatele, který zanechal houslové a klavírní skladby, komorní hudbu i symfonie.

Byl jedním z velkých a evropsky uznávaných českých skladatelů první poloviny 19. století, který se zapsal do dějin jako historicky první ředitel konzervatoře.

        Friedrich Dionysios Weber se narodil 9. října 1766 ve Velichově u Karlových Varů a je pravděpodobně nejvýznamnějším rodákem. Nejprve studoval bohosloví a filozofii. Později práva. Po studiích propadl zcela hudbě. Učil se u proslulého abbéa Voglera.   

       Jako člen komitétu uměnímilovných osobností vydal roku 1808 provolání, jímž inicioval ustanovení Spolku pro povznesení hudebního umění v Čechách. V témže roku založil pražskou hudební školu. Inspiraci hledal v Paříži a v Itálii a vypracoval organizační základy a osnovy. Napoleonské války vznik školy poněkud pozdržely, ale v roce 1811 byl zahájen první školní rok a Weber se stal ředitelem školy a pojmenoval ji “Konzervatoř“.  Weber byl v čele konzervatoře až do své smrti.

      Významně se zapsal do vývoje české hudební interpretace, kterou pozvedl jako organizátor, pedagog a hudební teoretik. První podmínku, kterou si kladl na srdce je, že založí první profesionálně vyškolený orchestr. 

      V letech 1839 – 1842 byl i ředitelem pražské varhanické školy. Podle jeho studijních osnov se ještě dlouho vyučovalo. Napsal několik německy psaných teoretických děl, např.Aligemeine theoretish-praktische  Vorschule der Musik (1842) či Lehrbuch der Harmonielehre und des Generalbasses (1833-43) a Lehrbuch der Tonsetzkunst (1835-43). Weber byl také autorem první soustavné sbírky českých lidových písní s nápěvy (1842) známou jako Kolovratský rukopis – Sammlung böhmischer Nationallieder.

Napsal mimo i několik oper.

Weber byl údajně přísný, ale nicméně oblíbený pedagog.

      Kromě pedagogické činnosti byl Weber skvělým hudebníkem širokého zaměření. Zabýval se konstrukcí záklopkové soustavy u lesního rohu a trubky a jeho pákový systém k přelaďování tympánů se používá dodnes.

     Setkal se s Mozartem při jeho návštěvě Prahy a toto setkání ovlivnilo jeho hudební zaměření. Ačkoliv nedosáhl až tak velkého významu jako jiní čeští skladatelé první poloviny 19. století (Jan Křtitel Tomášek, Jan Václav Kalivoda nebo Jan Václav Hugo Voříšek) zařadil se do širšího proudu evropsky významných autorů klasicistní hudby.

    Poslední léta před smrtí se věnoval výuce na pražské varhanické škole.

    Zemřel ve věku 76 let 25.12 1842 v Praze.