Něco
Hledáme
Nevíme co
Nevíme jak
Ani kde
A dokud to nenajdeme
Nikdy se to nedozvíme
Něco hledáme…
1 komentář
Archiv štítku: Jane
Kde jsi?
Lásko, kde jsi?
Jsi-li všude –
Proč ve mě je pustě
Tvrdě
Bolavě až k uzoufání!
Nejsi pro mě Nikde k mání!
Žízním po Tvé vlídné tváři
Po Tvém světle kterým záříš
Po vřelosti přijetí
Něze Tvého objetí
Chci být Tebou naplněná
Chci být v Tobě svoje Žena!
Toužím
Toužím šeptat
´Miluji Tě´
Tvému srdci
Tvému tělu
Tvojí duši
Povědět to tisíci způsoby
doteky svých dlaní
Svých úst
Svého těla
i celého svého Bytí
Toužím Tě obejmout svojí horkostí
Něžně Tě přivinout do svého těla
Pozvat Tě k pramenům údolí hebkosti
Kde se zas do Tebe rozpustím celá!
Sen
Chtěla bych za Tebou přiletět
na křídlech plameňáků
Za bezmračně čisté letní noci plné hvězd
a tichého šumění listů v korunách stromů
Za svitu luny v úplňku
Snést se k Tobě uprostřed té noci
z ptačích perutí
A vstoupit Ti do snů
– Těch bohatých, pestrých
hudbou rozechvělých strážců tvé harmonie –
Stvořit s Tebou sen
v němž dotančím po špičkách
do široce rozevřených paží tvého náručí
A rozplynout se spolu do Navždy…
Touha po Sou-Znění
Jsem jako kytara
Dutá a prázdná…
Než rozezvučíš moje struny
vlídným dotekem svých pevně něžných prstů
A naplníš mě H u d b o u
…Až po okraj…
Nevím zda budeš houslema či basou
Nevím o Tobě nejspíš vůbec
V ů b e c nic
Nic víc,
než „ví“
moje touha po společných tónech
A má naděje
– že s n a d –
snad možná někde jsi…
JSI?
Hraješ
A já –
Poslouchám —
Je tu tolik lidí
Kterým hraješ
A když přijdu
Můžu Tě slyšet i já
A tak tedy občas přicházím…
Dívám se, jak se mazlíš
s tóny
A jak přitom záříš a celý rozkvétáš
Když Tebou Proo uud ííí
Když Hraješ
Muži v mém srdci – i tomu tam venku
Moje tělo
má místo buněk
zrezavělé železné koule
Tíží a drásají
A asi se brzo začn(o)u
rozpadat. . .
Až ze mě nezbyde nic
než moje srdce
Pohřbíš ho prosím
na zahrádce před svým domem
K růžím
u cestičky kudy denně chodíš?
Možná by vnímalo
rytmus tvých klidných kroků
A kdyby ne ?
Nevadí
Prý by mu i tak chtělo být blízko…
Mám to v očích
Mám to v očích
když do Tvých se podívám
Mám to v dlaních
když v noci usínám
I pod kůží –
nejen když vzpomínám…
Když v myšlence Tě objímám
Když v představě Tě hladím
cítím jak tím tělo ladím
do jemnějších kvalit
To jak jsi se mnou – ve mně
– byť vzdálený a sám-
Je tajemstvím,
co asi nepoznám
Je hádankou,
co asi nepochopím
Jen jedno vím –
– je to tak –
Bývals mi vším
Bývals mi vším –
a teď jsi Něčím,
Co pečlivě uchováno
chce Žít
a být Uznáváno
Tak jako důležitý rým…
Já říkám
– ANO
Byls ve mě Život
Byls mi vším…
Ukřižovaná
Hřebem doprostřed srdce
přibitá na kůl
- taková je moje Žena
To děvče, co toužilo
po křehce něžné kráse tulipánů
a odlesků motýlích křídel...
Po lásce, svobodě a volnosti...
Cválat podél pobřeží na hřbetech fríských vraníků
a milovat se pod nebem plným hvězd
Poslouchat při západu slunce písně delfínů a velryb
a koupat se v lijácích ve zčeřených mořských vlnách
Tak sbohem holka...
Temné noci duše
V těch temných nekonečných nocích
můj anděl těla pláče
v bolestech
a stesku po spřízněnci v něze
v tvrdnoucím srdci chlad a pustota spáleniště…
jen houf havranů obhlíží jinovatkou pokryté pole zdechlin
A do vědomí se pronikavě zarývá
palčivá neodbytná otázka –
Kdy už holka KONEČNĚ opustíš
tu hloupoučkou touhu po něčem
co tu buď pro tebe už dávno není
nebo důsledně zabíjeno nesmí být??!