Archiv štítku: Klára Ludvichová
CO JE UVNITŘ MUŽE
JSEM
Ozářená
Ozářená sluncem,
jde si za svým snem.
Ti dva tancem propojeni-
čekají na nějaké znamení.
Oni dva mají jen na sebe dát-
přeci přesně ví,co má se stát.
Ty ozářená sluncem-
jdi za svým srdcem a
za svým snem.
Lentilky
Lentilka oranžová,
růžová,
modrá,
hnědá-
někdo lentilku dá,
někdo nedá.
Lentilka zapadlá-
těžko se hledá.
Lentilka rozteklá-
je prostě hnědá. 🙂
Lentilky někdo rád má-
někdo nemá.
Je lentilka němá?
Klasickou řeč určitě nemá. 🙂
Nová lentilka je:
zmrzlinová,
maková,
mrkvová….
Takovou lentilku-
zatím nikdo nemá. 🙂
Má jedna starší sázková
Divoženka malinká
a taky její maminka-
vydaly se na výlet.
Že jich nebylo pět?
To přeci vůbec nevadí-
ony si nějak poradí.
Zrovna jedly marcipán,
když potkal je starší pán.
Ptal se, jestli neviděly prase-
ony vykřikly „Už zase? “
Ptáte se nás každý den.
Nám už se o něm zdál sen.
Prase je v lese-
A hle, co to nese?
Na zádech vláčí pytel-
ze stromu na něj volá datel:
“Prase dej sem kedluben,
brzy bude duben.”
Prase si myslí-to je cvok
a zrychlí svůj pomalý krok.
Pak přišlo svítání,
a byl konec našeho rozjímaní.
Rozplynul se náš sen-
přišel další pěkný den.
Nepovíme vám, kde je vaše prase.
Musíte ho hledat zase.
Pán začal se divně smát,
ony se ho začly bát.
Utekly z cesty na louku-
daleko k jednomu palouku.
Byla tam velká kopretina-
zvláštní kouzelná květina.
Chtěly, aby jim splnila tři přání,
ale ona nebyla jen tak k mání
“Je drahé a vzácné moje kouzlo-
vy jedna obyčejná lůzo. “
Zklamaně odešly a začlo se jim chtít spát-
Hádejte, co se jim bude zdát.
O jednom praseti, co je v lese-
zkuste uhodnout, co to nese?
Není to pytel, ale kolo-
příště vám povíme, jak to bylo.
Jsem voda
Jsem průzračná,
jsem čistá.
Jsem klidná,
jsem chladivá,
jsem hojivá…
Ale taky jsem –
rozbouřená.
Jsem neklidná,
jsem ničivá,
jsem temná…
Oba dva protipóly –
jsou prostě mojí součástí.
Jsem voda.
JEDNA LETNÍ
Bezmyšlenkovitě –
ležím.
Pod ořešákem –
si sním.
Pohoda a ležérnost –
volně procházejí
mým opáleným tělem.
Splývám se vším –
všude kolem.
Ležím,
prostě si jen tak –
ležím.
Nádražní
Na nádraží,
jsi součástí nádražního příběhu.
Na nádraží,
musíš někdy zrychlit do běhu.
Na nádraží,
je ti někdy do pláče.
Na nádraží,
můžeš koupit i koláče.
Na nádraží,
může být i pes.
Na nádraží,
někdy lituješ,že jsi tam vlez.
Na nádraží,
můžeš zažít nečekané věci.
Na nádraží,
občas zaslechneš cizí řeči.
Na nádraží,
vlak už odjíždí.
Na nádraží,
vlak tě k cíli přiblíží.
Hu,hů.
Přirozené plynutí
Plyne si sama řeka,
plyne si jen tak čas.
Plyne si jen tak moje tělo
a neptá se, jestli takhle mělo.
To všechno plynutí,
je tady bez našeho pohnutí,
bez nějakého stupidního rozhodnutí.
Je to prostě obyčejné plynulé plynutí.
Vplujme tedy s chutí –
do toho přirozeného plynutí.