Archiv štítku: Marek Schejbal

Profesí cifršpión pomalu začal ztrácet sám sebe mezi čísly a tak se na svou obranu začal věnovat psaní, zpěvu a malování.

Stejně musíš jít

Když se nebe zatáhne 
A světlo ztrácí moc
Ty stejně musíš jít 
I když máš už toho dost
Tak to prostě je

Když kytara neladí
Oktávy nesedí
Nic nelze napravit
Ale stejně musíš jít 
Tak to prostě je

Když se ticho rozpadá 
Do monologů můr
V louži krve srna spí 
Hoří střechy betlémů
Stejně musíš jít

Když máš boty děravý
Štěstí divoký kůň 
Mizí v dálce za obzor 
Hlavou o zeď zůstat svůj 
Stejně musíš jít 

Když tě hvězdy neslyší 
Nic není na dosah
Tma tě drží za ruku
Rozpuštěné vlasy krás
Stejně musíš jít 

Co nám zbývá naposled
Setřít čelo a sny
Do jeskyní vmalovat
Že byli jsme to my
Stejně musíš jít 

Tak to prostě je
Stejně musíš jít

Pro Hanku

Teď, mám chuť běžet bezcílně
Vkládat slova do větru
Vlakem si zajet do Vídně
Jen v teniskách a ve svetru
          Teď mám chuť žít
  
Teď, mám chuť skočit do řeky
Třešní natrhat plnou hrst
Hlasitě smát se navěky
Podávat ruku, ne jen prst
          Teď mám chuť žít
  
Teď, mám chuť tančit v záři hvězd
Toulat se v polích, v oblacích
A nad sprostotou zatnout pěst
A nepodléhat ovacím
          Teď mám chuť žít
  
Teď, mám chuť zarýt do hlíny
Dlaně i trny jedové
Unést radost i modřiny
K snídani buchty makové
          Teď mám chuť žít
  
Teď, mám chuť říkat to, co chci
A třeba rezolutní NE
Na všechny plytké moudrosti
Ať každá bolest pomine
          Teď mám chuť žít
  
Teď, mám chuť ležet bez hnutí
A prospat klidně celý den
Naházet housky labutím
Stejně tam všichni doplujem
          Teď mám chuť žít
  
Teď, mám chuť zpívat árie
O lásce, o nás, o stromech
Že hloupý ten, kdo nežije
Přestaň se bát, už toho nech!
          Teď mám chuť žít

Tajemství

Ani v podrobné mapě
ono místo srázu nenajdeš
kde vítr hučí do uší
a ty jsi menší nežli veš

Silák se cítí slabě
odvážný v obavách klopí zrak
klidného stíny rozruší
vyhaslé oči do prázdna

Smutný bod je v tvé hlavě
stezkou opuštěnou k němu jdeš
tajemství jeho rozluštíš
až naposledy vydechneš

Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října. 
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

Jsou různé časy

Jsou různé časy
pro mé tělo
pro mou mysl
pro mou duši

A jsou i mezičasy
kdy vše se zastaví
a já cítím obrazy
kdy přicházíš
když se směješ
a jak ti to sluší

Ale teď
už je čas jít spát
dobrou noc přeji všem
a modlím se za vás
ať převládá čas milovat

Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října. 
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

Každý den

 Rozcestí
 Každý den
 Hejna ptáků
 Nad obzorem
  
 Mrtvá těla
 Každý den
 Po kolenou
 S odporem
  
 Brodím se
 Každý den
 Mrvou světa
 Marastem
  
 Svítání
 Každý den
 Milostiplná
 Ještě jsem
  
 Znáš mě
 Každý den
 Stále věřím
 Nezlomen

PF 2017

Napsat komentář

Poznámky z vlaku

Napsat komentář

I.
Fialový motýl klidně sedí
Na růžovém pulovru
Uspán opakujícím se rytmem
Bezobsažných slov

V jemném úsměvu
Nevinných koutků úst
Propadám se do snu
Žlutých lístečků
Poletujících z jedné strany na druhou
Nemohou si vybrat
Správnou možnost spočinutí

Přelétám po řádcích knihy
Která je pro mne stále otevřená
Zatím

Dívka ve vlaku
Čte Dívku ve vlaku
A někdy, možná
Bude dívkou z vlaku
Do které se někdo zamiloval

II.
Oranžovým značkovačem
Podtrhni mně něžně nohy
Jsem označený nadosmrti
Tvojí vůní, tvým pohledem, tvou kůží…
Na trati, kde průvodčí
Nevšímá si zamilovaných
A prochází slepě uličkou
Až na okraj společných soust
„Nechci už nic slyšet…“
Šeptáš mi do ucha
A já vím
Že se nejdřív budeš smát
A potom plakat
A že všechno je tak, jak má být
Všechno je tak, jak má být

III.
Tma zavěšená do mezer
Knoflík visící na poslední nitce
Sklopený k zemi, zamyšlený
Nasládlý parfém v uličce
Jemně našlapuje v mém chřípí
Ó, chtěl bych s tebou cestovat
Až na samotný konec vůně
Až do teplých záhybů noci
V modrých, kostkovaných snech
Nataženi do všech směrů
Pomalu se objevovat
Beze strachu o budoucnost
Beze strachu ze selhání
Jen vnímat doteky
Rozehřátých prstů
Na kolejích nadcházejících minut
A nevyčítat, a nevyčítat
Žádné obviňování
To může jen smrt

Láska nemá hranic
Láska věří sama v sebe
Láska jezdí na černo
– snad nikdo jí to nezazlívá

Kolikrát v zrcadle
Nevidím krásného sám sebe
Navlékám špinavý svetr obav
S ohnutým hřbetem žebrám
O skývu čistoty

Hladový jsem
Hladový a vzteklý
I když s plným žaludkem
Přece trpím hlady

Nechci tě rozkousat, rozhltat
Rozsápat na kusy
A chlubit se s tebou
Ve vitríně trofejí
Chci tě celou
Do poslední částice
Do posledního stenu
Do posledního zachvění

Smích a gesta rukou
Hovory těla a trocha čaje
Tvé symfonické pohyby
Hraješ ve mně a já v tobě
Neměníme noty, ale spojujeme je
A tvoříme nádhernou skladbu
Jen pro naše uši
Jen pro náš svět
Ne pro zítřek, ale pro teď

Nejsme na tom tak zle
Jak se nám ostatní snaží podsouvat
Stačí, když vnímáme jeden druhého
Odhodíme závaží hmoty

Potom
Potom zaslechneme
Tichou
Věčnou
Píseň milování

IV.
V kavárně objednám ti
Malinový koláč
A šálek horké čokolády
Pod stolem se letmo dotknu tvého lýtka
Venku už taje sníh!
Na břehu Vltavy
Labutě pílí za kouskem rohlíku
Z dlaní staré paní

Chtěl bych tě stále držet za ruku
I když bude plná vrásek, znamének a skvrn

Ale teď
Teď tě popadnu do náruče
A bez placení vyběhneme spolu ze dveří
Do následující stanice
Zvláštních příběhů