Ve všech parcích světa je někdy podzim kdy Osud s marnotratným výrazem zírá do kašny a počítá drobné Cháron listí smetá Vcelku neorganizovaně S pocitem zadostiučinění Z dobře odvedené práce Zdá se Jako by Už to dávno neměl nacvičený Nebyl naučený Nedat lítost znát A tak každé jaro Čeká na návrat Zdánlivě přirozeně se odvíjejících Trendů. Přechází s flaškou po pokoji protože adiktologie je zrovna in. Extacicky se odvíjející proud vědomí mu jako jedinej rozumí. A pak půjde chodící mindrák na rande se Smrtí. Tam táhlý ticho, hodně kafe a vymyšlenej pocit pohody. Při etudě života k čertu s normativní poetikou. Ale co víme my, já, ty a nebo ti holubi co s téměř maniakálními výrazy obsírají sochy ve všech parcích světa?
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
