Archiv štítku: Pavel Třešňák

Rád objevuje nová místa a nové kraje – na horách i jinde. Rád hledá krásu prostřednictvím fotografování přírody i jiných věcí a lidí. Psaním začal původně zmírňovat své těžké chvíle, později objevil širší škálu podnětů, které stojí za to nějak vyjádřit.

Prostor

Prostor, mám rád prostor, prostor je krásná věc.
Jestli to máte podobně, přijďte o tom na pokec.
Volnost, rozlet, pohoda, spousta různých možností,
to je báječná věc.
Kdo to máte podobně, přijďte na pokec.
Lehkost přímo hmatatelnou cítím v prostoru.
Člověk by snad i zatoužil vznést se někam k obzoru.
Kdo ten prostor vymyslel? Který inženýr?
Zasloužil by Nobelovku, génius to byl.
Až vám bude těsno, odložte kravatu.
Vyhrňte si rukávy, pomalu a bez chvatu.
Vydejte se na místa, kde vás nic netlačí.
Leckdy třeba i městský park k tomu postačí.
Zhluboka se nadechněte, vydechněte s úlevou.
Všechna možná sevření nechte za sebou.
Usmějte se trochu na svět, nyní příznivý.
Kam jste se to předtím hnali? Kdo mi odpoví?
Létám, já si létám...
Pojďte se taky proletět, ochutnat lehkost bytí,
která nás všechny sytí.
Která nás sytí...

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Serepes

Sere pes, sere pes,

sral již včera,

sere i dnes.

Sere večer, v noci i ráno,

má tedy již pod sebou

řádně nasráno.

Nijak se s tím nesere

– co vysere, vysere,

co nevysere, nevysere.

Nijak se s tím nepáře,

proto se mu hovno

v prdeli nezadře.

Mezi sraním hojně prdí,

občas to i trochu smrdí.

„Fuj, co to tady děláš?“

„Hovno, copak si nevšímáš?

Přece se neposeru,

to se raději kulturně vyseru.

Vyseru se zvysoka,

úleva je pak dosti veliká.

Haf haf!“

Všeho akorát

Všeho akorát,

žádné upínání se,

na nic, hlavně na nikoho,

všeho přiměřeně.


Když je něčeho málo,

chybí to.

Když je něčeho příliš,

včas to uznej jako fakt.

Závislost zanechává stopy…

Však to zná asi každý…

Zamilovanost a tak…

Upnutí se na něco

či na někoho.

Pevný bod hledej v Sobě.

Všeho ostatního přiměřeně,

tak akorát.

Vymizení předmětu závislosti

depresi přináší…

Přijmi to a opusť lpění.

Žádné lpění prospěšné není.

Prostě všeho akorát.

V noci v půl třetí

Je právě 02:30. Nelze spát. Jak tuto situaci zpracovat?
Třeba něco tvořit? Báseň například?
Bude někoho zajímat? Přečte si ji rád?

Tvorba z přítomnosti… Z tohoto okamžiku.
Jen teď může se něco rodit. Čemu dopřát vzniku?
Také někdo bdíte v tuto chvíli? Spát se vám nedaří?

Mávám všem na dálku, všem v 02:30 bdícím.
Asi bychom raději spali, ale situace je taková.
Jak ji zhodnotit, co z ní vytěžit?
Popřejme si skvělých 02:30, úžasnou noc, byť částečně probdělou.
Mávám na pozdrav, mávám pro útěchu,
mávám pro povzbuzení, mávám pro inspiraci.
Všem z bratrstva v noci bdělých - udělejme si pěknou tu chvíli.
Každý okamžik se dá využít, dá se zhodnotit.

Mávám na pozdrav a raduji se - můžeme tvořit !!!
Ano, čtete správně, můžeme tvořit,
navzdory nezvyklé situaci, tvořit v 02:30.
Tu možnost nám nikdo nevezme,
radujme se, děkujme, tvořivost je dostupná i v tuto dobu.
Využít každou minutu co nejlíp. Kdo se přidá?
Vítejte na jedné lodi, ať už to jak chce teď u vás chodí.
Tvořivost si nosíme v sobě, a to v kterékoli denní i noční době.

Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.

Vše je v pořádku

Jak se máš?

Máš v hlavě guláš?

Tolik se nesnaž.

Zbytečné úsilí vymaž.

Povol tlak.

Tak… Úleva, viď?

Tlačení opusť,

vše proběhne svým tempem,

optimálně,

tak, jak má.

Bude klidněji,

uvidíš,

přitom živost posílí

– sama od sebe.

Důvěřuj, vše je v pořádku.

Taková, jaká je

Ať uděláš cokoli,

vše se točí dokolečka,

ať se snažíš jakkoli,

vše se točí v kruhu.

Vše mizí a zaniká,

objeví se nové,

pořád dál a dál,

nekonečný řetězec.

Jedinec je však limitován,

podoba těla to jasně ukazuje.

Jak to uchopit,

jak s tím naložit?

Bylo by hloupé to ignorovat,

bylo by hloupé to popírat.

Je toto v souladu se životem?

Asi ano – jako všechno, co je.

Buď otevřený, vnímavý,

žádné útěky od reality,

je taková, jaká je.

Připadá ti nemilosrdná?

To je jen barva tvého vnímání.

Můžeš jí dát mnoho jmen,

jisté však jen toto:

Je taková, jaká je.

Přijmi to a už nejsi daleko.

Jsme celek

Čím jsi byl obdařen?

K čemu tě Život pozval?

Dal ti všechnu výbavu,

všechnu potřebnou,

a to bezezbytku.

Obdařen je každý z nás,

svým jedinečným způsobem,

abychom projevili

každý to své.

Jaký vklad ti přináleží?

Jaký je ten tvůj?

Máš ho v sobě uložený,

v organizmu zabydlený,

ve své bytosti zakódovaný.

S ním jsi přišel na svět,

nikdo jiný jej nemá.

Ty však ano.

Projev jej naplno!

Nech jej rozvinout,

nech jej projevit,

je to unikát,

střípek v mozaice.

Jsme kompletní,

každý nese to své.

Vše se spolu doplňuje,

ve své plnosti se projevuje…

Jsme celek.

MINCE JE CELÁ

 Kde je nahoře, tam je i dole.
Kde je něco dobře, je i něco špatně.
Kde je krása, je i hnus.
Nevěříš? Tak si to zkus…
 
Zkus tvořit nádherná díla,
o to více hnusu uvidíš.
Zkus být výjimečně příjemný,
hodně nepříjemného zakusíš.
 
Čím více se budeš do dokonalosti tlačit,
tím více nedokonalosti uvidíš – u sebe i jinde…
 
Každé plus přináší i mínus,
každá mince má dvě strany -
- podařilo se už někomu
od sebe je odtrhnout?
 
Podařilo se někomu vymýtit těžkosti?
Podařilo se někomu porazit nepříjemnosti?
 
Dvě strany mince od sebe neodtrhneš,
ale přitom – mince o dvou stranách
je celá... 
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

B A R B A R I N E

 I turisté jsou osoby občas trošku líné…
Nechtějí vidět ani zajímavou Barbarine.
Co je na ní odrazuje? Copak je na ní odpuzuje?
Vznešená, hrdě vztyčená, až do oblak se vypíná.
Jistě na světě není jediná…
Dobře však dostupná z našich krajů,
z našich zeměpisných šířek.
Přesto je o ni nulový zájem, to by člověk neřek´…
Ach Barbarine, úžasná monumentální věži,
z našich krajů nyní – zdá se
- na tobě nikomu nezáleží.
Ač úchvatných proporcí,
okouzlujících, mnohé fascinujících,
klidně spát jim nedávajících,
přesto zhrzena jsi zůstala.
Bude nějaké příště?
Bude přec´ aspoň někdo chtít
spatřit tě ještě?
Ráno moudřejší večera,
jaro možná moudřejší podzimu…
A tak možná někdo zatouží
po tobě přes zimu.
Hrdě stojíš na svém místě,
a tak i na jaře možno bude
v plné kráse spatřit tě jistě.

Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, 
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.

Opěrný bod

Opěrný bod,

záchytný bod,

místo, odkud se odrážíš,

vždy znovu a znovu.

V něm vše spočívá,

i ty v něm spočíváš,

jen si toho nejsi vědom,

či snad tušení probleskuje?

Leporelo se již skládá

– samo od sebe?

Směřuješ k sobě,

kde už vlastně jsi?

Jen jsi pozapomněl jaksi?

Jsi vždy doma,

ukotven v sobě,

pevně ukotven,

ve věčně přítomném

opěrném bodě.