Po kolejích času potácí se vlak.
Do stařičkého nádraží se zpožděním vrazí.
Z uličního rozhlasu line se čísi brak.
Na cestu zpáteční se vydají jen plazi.

Šedivé existence a rozporuplná stvoření.
Pozéři, hrající své podivné dvojrole.
Na oko elegantní, uvnitř však opačně stvořeni.
Zmatený svět, kde nahoře znamená dole.

Jsem jedním z pasažérů, můj život je závratí.
Rotace duše a myšlenkových pochodů.
Pod tlakem píst, zaseknutý v horní úvrati.
Klubko čehosi neurčitého,
řítící se ze schodů…

Jsi sval, který tepe
uprostřed mého těla.
Shluk buněk
plujících v čase a prostoru.
Bytost sama o sobě,
živoucí důkaz toho,
co mě člověkem dělá.
Nástroj všech mých problémů.
Katapult pocitů,
proudících strmě nahoru.

Zářící slunečnice,
i chřadnoucí růže
Vášnivý hudebník,
i poklidný poeta
Vyprahlou poušť bičující vichr,
který obrátit se může
Zvědavý poutník,
odsouzený stát přikován
na okraji světa…

V odraze skla
vidím polovinu tvé tváře.
Stín tu druhou zakrývá.
Vstoupit tak
do Tvého snáře,
zasel bych barvy tam,
kde vládne šedivá…