Meditace

Teplá a slunečná říjnová neděle, tak jak jsem to v životě snad ještě nezažila. Celý den chci být venku. Vynáším si dokonce i věci na meditaci ven. To je den! Začít ho meditací na balkoně s výhledem na zahradu nemá chybu. Vzduch se chvěje sladkostí. Nad zahradou jemný opar. Ptáčci zpívají. Květiny září. Listy na bříze lehce žloutnou a jemně se pohybují. Slunce je nadějné.

Rozložím si deku. Sednu si na meditační polštářek. Tváří ke slunci si zkřížím nohy do meditačního sedu. Zavřu oči. Nadechnu se jednou, dvakrát. Při třetím nadechnutí mi vletí do plic štiplavý dým. Kašlu, otvírám oči. Z komína se valí hustý dým na dvůr a zahradu. V tu stejnou chvíli vychází manžel z kotelny.
– Co děláš? volám na něho.
– Přihodil jsem do kotle trochu dřeva kvůli teplé vodě. Ať ji nemusíme přihřívat elektrickým ohříváním
Sbalím věci na meditaci a chci pokračovat v ložnici. Ta je naplněná dýmem taky, takže to pro dnešek vzdávám.

U snídaně líčím otráveně synovi příhodu s kouřem.
Syn: – Meditační polštářek? Meditační sed? Tak k tomu snad patří meditační kouř.

Napsat Facebook komentář

x komentář

Napsat komentář