Do lesa za jednoduchostí – vzpomínka na Posázavskou stezku zjara (z období žena nebo mniška)
Klaara Adamová
Jedu vlakem do neznáma, potkat Vílu, vlka, pána,
kopce, lesy, skály, řeka,
Kdo ví, co mě venku čeká? Příroda a klid.
Joooo, to bylo parádní. Nahoru a dolu, přes most, silnicí klikatou, cestou bahnitou, do lesa, na ledu, po kamení, bahnem, blátem, sněhem, louží, travou či listím.
Jsem příjemně znavená. Jediné, co mě trochu mate, že zas myslím na sex 🙂