Prohrávám bitvu s časem
prošla jsem již všemi dveřmi
v hlavě mi zní tvým hlasem
slova jež říkají “věř mi”

Potok že končí v řece
že dnes už je vlastně včera
z oblak že teče voda přece
v okapech zmizí za šera

Oči jež červené z pláče
zajiskří zase smíchem
když se slunce zjeví z mračen
zavřu svůj smutek pod víkem

Že šeptá mi včela z květu
kam se to díváš?
Dokonči vždycky svoji větu
pravda je snadná I divá

že voda přes kameny skáče
a užívá hojně radosti
být jako malé ptáče
věřit, že svět je plný hojnosti…