Vím, kde je ta krajina, kde moje duše usíná,
vím, kde jsou ty stavy.
Vím, že začne ožívat, svoje srdce odkrývat,
vyhodnotím mravy.
Předsudky a pověry, co mi matou mysl.
Předsudky a pověry – vyčistím tu mísu.
Jasná mysl, jasné srdce dávají mi smysl.
Vím, kde je ta krajina, co údolí protíná.
Vím, kde je ta krajina – v prostoru se rozpíná.
Tichý prostor, tmavá řeka,
všechna bolest mého světa,
všechna se tam rozpíná,
ticho smrti protíná.
Ticho smrti rozpíná,
ticho smrti vítá,
všechno je v něm zrozené,
všechno pohasíná.
Pohasíná, utlumuje,
je tu prostor – vše v něm zraje.
A až všechno uzraje,
zrodím se já do kraje.