Lítost a bezmoc mi stoupá do očí
Den přitom tak jasný řád mívá
Každé ráno musím vstávat
Z okna do mlhy mezi domy se dívat
Slza se dere z oka ven
Prošel jsem byt, však tebe jsem nenašel
Chybíš mi, má milá
Kde jen tě mám?
Křehkými prsty sis ukradla život
Říkáš mu „vlastní“
A mě roli vedlejší, na vedlejší koleji
Přisoudila jsi
Jen vzácně mě jako diváka vpouštíš k nahlédnutí
Toho tyátru
Však já bych si přál
Obdržet od tebe hlavní part
Abych se konečně tvým mužem stal
Je to jen rosa
Co koulí se po tváři
Jen rosa…
… vždyť jde jen o další ráno…