Pršelo již několik dní a já tě stále neviděl přicházet. Potom se rozevřela obloha a ty ses objevila v nedbalkách. Ptala ses, kdo jsem a já odpovídal: Budu tím, kým chceš, abych byl. Můžeš si mě představovat jako nadýchaný polštář, na který každý den uléháš, jako deník bez listů, případně jako muže, jenž smí říct za den jen sto padesát slov.
Přistoupilas ke mně náhle, jako by ses chtěla přesvědčit, jestli jsem skutečný, tvoje zářivě rudé vlasy vlály v sílícím větru. Byli jsme už docela blízko sebe a záhy se objevil muž se s zčernalou tváří a modrými tečkami, který začal na nás křičet: Že to nedopustí, že to, co činíme, je proti předpisům celé galaxie. Pozvedl jsem ruku a z muže se stal strom. Vše kolem počalo strašně rychle kvést a nešlo to zastavit. Našel jsem tě jen podle těch zrzavých vlasů.