Bílá středová čára
vede Tě do města duchů.
Skučení ostrého větru
nepřeje tvému sluchu.
Odjíždíš, nechceš se vracet.
Nalehko, bez rozloučení.
Čas je příliš drahý na to,
dál jej ztrácet
Nedrží Tě nic, snad jen vzpomínky.
Však ty se pomalu rozletí,
a zbudou po nich
jen černobílá místa
v šedivém prostoru paměti.
Kam asi doletí?
Zapadnou do jímky…
Petře, gratuluji, mám radost, že tvoříš a publikuješ!!!
Díky, splnil se mi tím jeden sen… 🙂