Ráno vstávám s prvním paprskem slunečným, 
a vím, že můj druhý svět není něčím skutečným. 
Co se stalo ve tmě, nemusí se za světla stát, 
i když mám chuť, se za to ze všech sil prát. 

Pravou bosou nohou do nového světa vstupuju, 
mokrou vlhkou rosou světem jako poutník putuju. 
Potkávám stále stejné i nové tváře, 
ne ale všechny mají svatozáře. 

Jdu dál, moji cestou určenou osudem, 
jdu dál, chyť mě za ruku a spolu půjdem. 
I když vím, že tato pouť jednou skončí snem, 
tak tento sen uvítám každým novým dnem.