den dívá se z temného nebe sen do noci se nevešel v popoledni klopýtá šedivý oblak trpitel nechť den je dlouhý a noc svatá
Archiv autora: Dana Chottova
Jaký je svět? Záleží odkud se díváš
V korunách borovic štěbetají ptáci V polích mají myši skrýš Na konci zimy i v jarních měsících Po celé léto ptáci zpívají i na podzim Neodradí je ani krutá zima Odkud se díváš na tom záleží Takový je svět ...drobný ptáček zpívá
kmeny
Mám nohy jako stromy Kmeny těžkých dnů pryskyřice vtéká do spárů ve snu Moje nohy rostou stromy každodennosti v mrákotách mučení drobné radosti a bolesti moje nohy rostou víc než kdy (Opři se o mne víc) (Vždyť jsi neviditelný) to je to trápení nebe na zemi Podepři mě víc Neviditelný Přenes mě přes tmu
ŽIVOTOPIS – ZÁVISLOSTI
Když hvězdy přišly na zem Láska se změnila v pláč Radostný pláč Pohltila země Hvězdy i lásku i Radost Když hvězdy přišly na zem byla jsem novorozencem Neviděla jsem matku očima světa ale očima lásky Když jsem prvně přišla na svět byla jsem zmatená a zahanbená Necítila jsem už bezpečí pod bubnem lásky Necítila jsem přijetí Dlouhé měsíce jako roky byla jsem navíc v duchovní náruči mocného Záleželo jen na Něm Můj život od té chvíle závisí jen na Něm
Vejdu
Vejdu a slyším zpěv ptáků hudbu světů a nebes Hvězdy září na tmavé obloze nerozdělené jsou dny od noci hluboké propasti temných vod až na dno srdce země spojují člověka tlukotem rození a zániku Jsme jedno tělo hora a strom řeka a vody pláč dítěte v houští rodící se srny Jsme jeden výkřik do světa narozených i nenarozených živých i zemřelých Jedno velké probuzení ducha a hmoty a tolik pláčeme vděčni za život malí radujeme se děkujeme Lenoro lásko moje
Utíkám k Tobě
Utíkám k Tobě Jsi sen Ve snu zdáš se mi sny přicházejí nezvaně už kolikáté napomenutí Je lepší snít a umírat než mrtev být Ze snu se probrat vidět svět Tvýma očima
Kvetoucí strom
Skládám do květů sladkost
ukládám ji do zpěvu hučících včel
teplých stínů léta
a rozmarů deště
než okvětní lístky odfoukne větřík
a slunce zapadne za nejvzdálenější pole
Co je prázdnota?
plnost
zpívajícího světla
Co je nehybnost?
nejvyšší dynamičnost stvořeného
a láska?
jenom co oživuje
Jsi
Jsi pán svých slz neúspěchů a ran Jsi zoufalec co sype sůl Jsi otevřený šrám Jsi písek v soukolí dvou opuštěných rán Jsi samota jíž tolik postrádám a vášeň té už bylo dost nadbytečná ohlodaná kost
Kam cváláš koníčku
Kam cváláš koníčku daleko do dálky vidím tam hvězdičku a za ní korálky vidím tam korálky co rozsypala víla nebes A taky tatínka zeleným zvonečkem z dálky mi zacinká
Bojíš se toho co nemá okraj
Bojíš se toho co nemá okraj bojíš se posvátného V sobě strach zhojíš strachem z nebe než duše tvá do pekla vejde sebe se bojíš nebe i pekla se bojíš - života bojíš se žít