Dvě těla z písku na břehu moře Dvě těla z písku leží v objetí Příboj se zmítá, žene se bouře Však láska trvá, trvá staletí Písečné dlaně pevně se drží A jedna druhou pustit nehodlá A obě těla naskrz promoklá Cítí blaho dole pod průtrží Voda mořské břehy omývá Ale času mnoho nezbývá Vlny se v moři mocně vzdouvají A těla jedno v druhé splývají A temný obzor tiše je stráží Než obě splynou s umlklou pláží
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
Nad horou svítá A v objetí tvých dlaní Já probouzím se Znovu plný sil Slunce mě vítá A v bílé rose ranní Svět rozjasní se Na tisíce mil Nad horou svítá Já tvář tvou něžně hladím Tvé oči jasné Spí teď za víčky Jsi ve snu skrytá Však už tě v duchu svádím Ty chvíle krásné Chci mít navždycky Až potom vstanem Když den k nám ladně vkročí A vyběhneme Ráno do ulic Nadšeni blahem Že svět se pro nás točí Pak zakřičíme Spolu z plných plic
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
Na přechodu zvoní tramvaj Probouzím se za nepříjemného rachotu Při otevřeném okně „Co se děje?“ říkám nevrle Venku na ulici začíná ruch „Majdo, ke mně!“ Křičí jedna stará paní Na svého psa „Ach jo, to byla zase noc!“ Řeknu si rozmrzele Podívám se na mobil Hodiny ukazují šest nula tři Je čas jít do práce!
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
Radostně tančíš v ulici Když hustě prší z nebe Kapky ti tečou po líci Když ladně tančíš ulicí Co bosé nohy zebe Radostně tančíš v ulici Jež o tvé kráse zpívá Vlahý déšť něžně šumící Když zřím tě tančit v ulici Z mé tváře smutek smývá Tančíš za zpěvů ulice A deště bubnování Já miluji Tě velice Chci tančit v hluku ulice S Tebou až do skonání
Představujeme autory almanachu Zpěvy ulice.
Tvé oči, hluboké tůně
V nich bych utopit se chtěl
Vlasy plné jarní vůně
Vábí křídla včel
Tvoje tvář je plný měsíc
Jenž Ti ulpěl na lících
A Tvůj úsměv jako tisíc
Perel zářících
Chci být mírnou, chladnou řekou
V níž své tělo omýváš
Chci být hebkou lněnou dekou
Jíž se přikrýváš
Chci být každou slzou Tvojí
Kterou v smutku uroníš
Lékem, co Ti ránu zhojí
Když se poraníš
Chci být, co jen by si chtěla
Vše bych přijal s vděčností
Až nám splynou naše těla
S dlouhou věčností
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených,
na který se můžete těšit na přelomu září a října.
Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.
Vypité lahve od whisky a prasklý porcelán
Nazýván mnoha přízvisky, sedím tu dokonán
Možná, že ne tak doslova… za chvíli půjdu spát
Však píseň litou z olova, předtím si nechám hrát
Ta píseň uším ladně zní a duši lahodí
Na dlouhou cestu noblesní mě možná sprovodí
Zaznívat bude zpovzdálí, dřív než se rozplyne
Už nikdy více zoufalý, má úzkost pomine
V té písni oheň plápolá a hrom v ní burácí
Ten, kdo jí těžko odolá, zpět se už nevrací
Píseň, co má svůj dlouhý spád, píseň, kterou mám rád
V životě ji však můžu hrát, jen jednou jedinkrát
Jen slyšte, slyšte, píseň mou, poté, co zapnu „PLAY“
Mohutný rachot zazní tmou a zmizí beznaděj
Reakce od vás já čekám smutné i veselé
Jen pro vás zahrát ji nechám, mí „věrní“ přátelé
Představujeme autory chystaného almanachu Otevřených, na který se můžete těšit na přelomu září a října. Rádi vás potkáme na jeho křtu. Datum a čas bude upřesněn.