už se stmívá
v jedný vesnici
ve vesnici beze jména
už rozsvítili svíci
lidi rychle utíkaj
se schovat
zdrhaj a utíkaj
jak před smrťákem
v jedný vesnici
ve vesnici beze jména
se lidi bojej smrti
a zapomněli i svý jména.
třeba byl to jen sen
že byli jsme šťastný
třeba byl to jen sen
v mý zvrácený mysli
třeba byl to jen sen či iluze
v jeden nadmíru posranej den .
den jako každej jinej
všude samý lidi
a jejich posraný životy
a na tvářích strojenej úsměv
úsměv
i přes posranej život
ve dvaceti brzo ráno
vstát
přežít den
jít brzy spát
a ráno zase nanovo
přežívat
život zacyklenej
jak kdyby ti bylo čtyřicet
ale přitom je ti stěží dvacet
život už máš ale stejnak posranej
občas pití s kámošema
a sex s holkama
absinth na zapomnění
a sex na ukojení tužeb
nic spásnýho na tom nevidíš
ráno
po cestě busem
když snažíš se usmát
ale víš
že na to už je pozdě
život ve dvaceti
zacyklenej
jak ve čtyřiceti
jak nad hrobem
a tak jen doufáš
že brzo umřeš
ve dvaceti
trmácet se busem
je jak ve čtyřiceti
stát nad hrobem .
ztratili jsme svý idoly
svý hrdiny
ztratili jsme svý naděje
a sny
stojíme na chodníku
prázdný
prázdný
a bez myšlenky
ztratili jsme
to
v co
jsme doufali
to
v co
jsme roky věřili
ztratili jsme svůj cíl
už není pro co dejchat
proč žít .