Na odlehlém místě pod viaduktem zakryla mi oči. Po zbytek noci jsme se procházeli ve světle lamp. Potom unaveni padli na postel. Noc se zbarvila doruda a já nepřestával snít, zatímco mé tělo obepínaly černé kožené rukavice.
Ukázka z poetického románu Vzkazy Madame X (BELETRIS 2012)
Tvoje roztoužená ústa spolykají moře lásky,
moře krásy
a jednou i moje oči.
Při západu slunce se držíme za ruce,
dech má nasládlou příchuť.
Opojený tvými hebkými rty
se opět nacházím ve stavu beztíže.
Hledíš mi do očí,
nazouváš si žluté baleríny,
do kterých jsem se zamiloval.
Sbalíme deku
a vyrazíme na procházku noční Prahou.
Lucerny nám ukazují směr.
Brzy dojdeme k tvému domu,
sundáš si šaty
a budeme se milovat
v lehkém stínu noci při tiché hudbě.
Vstaneme k pozdnímu ránu.
Ty se přitiskneš k mému kabátu
a já si obuji tvoje boty.
Ukázka z poetického románu Vzkazy Madame X (BELETRIS 2012)
(Věnováno Malině)
Všiml jsem si jí už na nástupišti, vlála za ní oranžová šála. Vyhlížela vlak a něčemu se smála. Ten úsměv mi utkvěl v paměti.
Okamžik na to přijel rychlovlak budoucnosti s lůžkovými vozy. Nejnovější model, jaký se kdy proháněl po trati. Všichni oněměli úžasem. Nastoupila do jiných dveří, než jsem očekával. Procházel jsem jednotlivá kupé a pokoušel se ji najít. Ale jakoby se propadla do země.
Zkusil jsem tedy kupé na konci chodby, poslední možnost. Nechtěl jsem se nadále ztrapňovat, rušit noční klid. Pootevřel jsem zasouvací dveře a nesměle nahlédl dovnitř. Na lesknoucí se sedačce v barvě sametu jsem zahlédl atraktivní ženu v tmavomodrém šatu.
Věděl jsem, že je to ona, prozradil ji úsměv. Zeptal jsem se, jestli je v kupé volno, slabě přikývla, a já už s jistotou vstoupil. Její krása zcela zatemnila mou mysl. Až se mi z toho rozbušilo srdce.
„Kdo jste?“ zeptala se
„Romeo, Model 2006.“ Celý příspěvek