Mílovými kroky
chodí kolem mne
podzim jednooký
Žlutý metr dne
počítá mi roky
(studny bezedné
měnící se v sloky)
Den se po zdi pne
Prosím za otroky
Slunce ještě žhne
Mílovými kroky
chodí kolem mne
podzim jednooký
Moře šumí měkce a blízko
Znovu stojím na pláži
v něžném příboji
Písek pod vlnou nezadržitelně uniká
a podemílá mě
Pod hladinou jsem ztracená
I kdybych uměla dýchat vodu,
kam bych se vydala v neprůhledné říši?
V podmořských lukách se snáší soumrak
Až se oboustranný svět obrátí naruby, budou tyto louky
plné pramenů slaných řek
Stromy zčernaly
Brzy padne tma
Růžová luna
ještě nevyšla
Zářící nebe
chladne a sténá
Zavřené květy
odpočívají
Stádo ulehlo
hlavy k severu
Louka ho skryla
Zem ještě sálá
Zvěř dýchá tiše
Nad sny bdí vánek
Cesta se ztrácí
v podzimním chladu
Noc pokročila
Obloha praskla
Krvavý měsíc
vypadl z lůna
Ležím v řece a proud mě bere
za ruce, které nejsou moje
Mé ruce zůstaly na březích
všude tam, kde pěšina zarostla maliním a kopřivami
Proud bere moje vlasy a rozdává je vodní trávě
Mám jen zelený mech na tvářích kamenů
Ležím v řece a proud mě
na nože bere
a já mlčím
ústy přeplněnými pískem
a naplaveninami všeho, co nejsem já
Noční vlak
Mihla se rozsvícená okna
zhasnutou krajinou
Oddělují se vrstvy
Vzdušné proudy unášejí odkvetlá přání
Žluté listy plují po Mississippi pod mostem Zapomínání
Nenávraty
Nesetkání
Neviditelné vánky vysušují
studánky očí
až na dno zapomnění
Stín mezi skalami
vibroval jako temná vodní hladina
Proti nebi skotačili draci
a dole v trávě vlála pavučina
dračími ocásky
Měkká země byla ještě
voňavá a teplá
podobná náruči
Horký vítr cuchal vlasy a opíral se
podobný objímání
chrám lesa
s živými gotickými
žebry, živá klenba, klenutí
věků. Kdo říká, že stromy nerostou
do nebe? Kořeny a holé větve se
sobě podobají – příběh kořenů je
příběhem
růstu
zrání
smrti
obnovy
kotvy
a přítomnosti v sobě samé, příběhem absolutní
přítomnosti, která nepotřebuje naději
kráčeje krajinou
poutník
pout zbaven
z bázně vyvázán
vydechl volně
volnost svou
svobodně pocítil
po cestě své
světlem
k ránu
kráčeje krajinou
poutník pout zbaven
z bázně vyvázán
vydechl volně
DECH – VLNY OCEÁNU
RYTMUS RYTMUS RYTMUS
ZKOUMÁNÍ SLOV V PŘÍSTĚNKU MYSLI
BÍLÝ OBLAK NESLYŠNĚ PLUJE
MODROU KRAJINOU
A NÁHLÝ OBRAT V TĚLE
JAKO KDYŽ SNĚHY ROZTAJÍ A UTIŠÍ SE NEPŘÍJEMNÝ VÍTR
JAKO VNOŘENÍ DO HEDVÁBNÉ VODY
NADNÁŠENÍ A POSVÁTNÁ KOUPEL
OČISTA SKLEPNÍCH PROSTOR
PRŮVAN, JENŽ VYMETE SAZE DO POSLEDNÍ LŽI
TEN NÁHLÝ MÍR
JAK ODPOČÍVAJÍCÍ KORÁB NA MOŘI
POLEDNÍ KLID POZDNÍHO LÉTA
MÍRNÉ A LASKAVÉ SLUNCE
ZAHŘÍVÁ VEJCE VĚČNOSTI
TRPĚLIVĚ A NEKONEČNĚ
BEZVĚTŘÍ
grafika stromů
temná proti tyrkysovému nebi
ve větvích uzly hnízd
bazény modravých průhledů
do kterých ptáci
skáčou šipky s přesností střel
čluny naložené touhami
jedou na trh do města
kde už zvoní zvony
svolávajíce vyplašené červánky
ranní vítr chvíli honí odpadky noci
ale pak je nechá rozházené v ulicích a letí
na jezero pomilovat se s vlnami
ryby už snídají a po šupinách
jim klouže slunce